Carl Ferdinand Mayer (1798–1868): John Milton (1608–1674). Ocelorytina z jedenáctého svazku prvního vydání encyklopedie “Neues Konversations-Lexikon für alle Stände”, Hildburghausen a New York 1860. 20,5 × 12,5 cm (tisková plocha). List (s tiskem pouze na jedné straně) vložen mezi strany č. 404 a 405. Praha, sbírky České Händelovy společnosti. Zhotoveno podle Miltonovy podobizny od neznámého autora z doby kolem roku 1629. Olejomalba na plátně. 59,7 × 48,3 cm. Londýn, Národní portrétní galerie. Inv.č.: 4222.

věnujte, prosím, tomuto členskému cirkuláři zvýšenou pozornost, neboť se – jakkoliv se to na první pohled nemusí tak vůbec jevit – bytostně týká mé osoby i ČHäS. – Nad pozemskou existencí nás všech suverénně dominuje, jak se praví v názvu celkem tří verzí jednoho z Händelových oratorií (1707 + 1737 + 1757), všemocný Čas spolu s Pravdou. U Pravdy to je poněkud složitější až nejednoznačné, zatímco běh času je přesně změřitelný a v nejvyšším stupni neosobní. V tomto smyslu to výstižně formuloval John Milton (1608‒1674) ve své mladické básni “On Time” (“O Času”), psané nejpravděpodobněji mezi lety 1631 a 1633: „Leť, chtivý Čase, až se uštveš sám: Hodiny líně běžet necháváš krokem, jenž je jen olovnicí dán. Pukni už vším, čím se zde přežíráš a co je klam a mam, jen pouhé nic, jen škvarky smrtelné: Jak málo ztrácíme – jak malý je tvůj zisk! Když jedinou věc tady nešetříš a nakonec sám sebe pohltíš…“ Jako hluboce věřící, puritánsky smýšlející křesťan však Milton v barokně (!) cítěné básni dospívá s pevnou jistotou k jednoznačnému, nábožensky koncipovanému závěru: „… vše, co dobro v sobě odhalí i pravý zbožný cit, bude se s Pravdou, Mírem, Láskou skvít před trůnem nejvyšším Toho, jenž shovívavě vládne vším: Až k němu lačná duše vyšplhá se… nad Smrtí vezmem vrch i nad tebou, Ó Čase!“ Ukázky převzaty z antologie “Škola noci. Anglická renesanční a barokní poezie”, kterou sestavil, básně a texty z angličtiny přeložil, medailóny o autorech a poznámkami doplnil a úvodní esej napsal Zdeněk Hron (nar. 1944). Vydal Československý spisovatel v Praze v roce 1978; str. 109‒110.

	Dopis ředitele Českého muzea hudby, org. složky Národního muzea v Praze, Cav. dott. Emanuela Gadalety Pavlu Polkovi ze dne 11. ledna 2023.

– I já, Pavel Polka, jsem si plně vědom plíživé zákeřnosti nenasytného Času. A jak mi přibývají léta života, vzrůstají opodstatněné obavy, jaký neblahý osud čeká händelovskou sbírku, již jsem postupně nashromáždil zhruba od dvacátého roku věku svého, po mém odchodu z tohoto světa. Popis vzniklé sbírky naleznete na str. 91‒116 v jubilejní publikaci “Česká Händelova společnost 1990‒2020”. Nákup některých sbírkových položek financovala nebo spolufinancovala ČHäS, jak dokládají záznamy v “Knize výdajů”. Aby sbírka, jejíž značná hodnota spočívá rovněž v její kompletnosti, nepřišla nazmar nevědomostí či ziskuchtivostí, bylo nutné soustředit celou sbírku pouze v mých rukách a takto ji odkázat některé z tuzemských muzejních institucí: volba padla nakonec na České muzeum hudby se sídlem v Karmelitské ulici 388/2 v Praze na Malé Straně; jmenované muzeum je organizačně součástí Národního muzea. Před definitivním rozhodnutím o odkazu navštívil dne 16. června 2022 ředitel Českého muzea hudby, Cav. dott. Emanuele Gadaleta, v doprovodu PhDr. Markéty Kabelkové, Ph.D., vedoucí hudebněhistorického oddělení, a PhDr. Evy Paulové, vedoucí oddělení správy, evidence a péče o sbírky, můj byt, kde je sbírka uložena a zčásti též vystavena. Výsledek návštěvy byl mimořádně pozitivní; doktorka Paulová vyslovila navíc přání do odkazu sbírky zahrnout také celou mou pozůstalost. Před podepsáním poslední vůle bylo nutné zajistit u členů výboru ČHäS písemný “Souhlas s převodem vybraných položek z majetku České Händelovy společnosti do vlastnictví předsedy Společnosti se zřetelem k odkazu pozůstalosti jmenovaného Českému muzeu hudby se sídlem v Praze”. Souhlas s popisovanou transakcí vyjádřili všichni členové výboru ČHäS a bezúplatný převod dotyčných položek vstoupil v platnost dne 1. srpna 2022. Šlo o následující čísla výdajových položek ČHäS: 517, 533, 1439, 1534, 1587, 1604, 1631, 1636, 1638, 1694, 1848, 1891, 1896, 1903, 1924, 1933, 1945, 2003, 2024, 2042, 2057, 2067, 2071, 2098. Součet všech vybraných výdajových položek činí 72.855,00 Kč. Přitom ne všechny položky se týkají vlastní sběratelské náplně (např. pod číslem 517 nalezneme regálovou skříň “Fenix” 2062, datum koupě 11. 8. 1994, cena 10.730,00 Kč).
Po ukončení nezbytných formalit bylo možno přistoupit k sepsání vlastní poslední vůle (závěti) formou notářského zápisu, provedeného dne 22. prosince 2022 paní Mgr. Marthou Maxovou v notářské kanceláři JUDr. Jana Krůty, U Průhonu 1588/11a, Praha 7 – Holešovice. Za provedený úřední úkon jsem ze svých vlastních peněžních prostředků uhradil 6.776,00 Kč. Dne 13. ledna t.r. došel od ředitele Gadalety na mou adresu dopis datovaný dne 11. ledna t.r. Z dopisu vybírám: „Velmi si Vašeho velkorysého úmyslu vážíme. Jedná se totiž o unikátní sbírku historických materiálů dokumentujících Händelův život a dílo, která významným způsobem obohatí naše sbírky a bude sloužit i následujícím generacím.“ – Od 1. srpna 2022 by se sbírka z ryze formálního hlediska měla správně nazývat “Händelovská sbírka Pavla Polky”, “The Pavel Polka Handel Collection”, “Die Händel-Sammlung von Pavel Polka”. S ohledem na dosavadní zvyklosti však na dodržování nového názvu sbírky netrvám a souhlasím v zásadě s tím, aby se v běžné praxi zachovávalo používání dosavadního tvaru: “Sbírky České Händelovy společnosti”.
Jsem přesvědčen, že všichni členové ČHäS přijmou shora zaznamenaná opatření jako nezbytně nutná, že uvážlivě ocení vskutku vše, co se za stávajících podmínek udělat mohlo. Členy ČHäS mající o osud sbírky odůvodněný zájem dovoluji si pozvat k prohlídce sbírky na mé adrese, jež je současně i sídlem ČHäS.

	Halle nad Sálou, rodiště Georga Friedricha Händela, v roce 2021. Pohled na historický střed města.

Letošního mezinárodního Händelova festivalu v Halle nad Sálou (26. května – 11. června; motto: “Opera – spor o dudlaj a dudlajdá”) se za ČHäS zúčastnili, ve dnech 26. –28. května, předseda a řádný člen, grafik Libor Hofman z Úholiček, jehož osobní automobil posloužil jako pohodlný a spolehlivý dopravní prostředek. Z pokladny ČHäS nebyla na tuto cestu vyplacena ani jedna koruna. – Z velkých hudebních produkcí jmenovaní navštívili (28. května) pouze Händelovu operu “Xerxes” ve festivalovém scénickém nastudování Opery Halle. I když jsme v oblasti tzv. režijního/režisérského zpracování Händelových operních titulů na leccos zvyklí, způsob, jakým se mladá německá operní režisérka Louisa Proske chopila hallského “Xerxa”, předčil i ta nejhorší očekávání. Hlavním protagonistou opery se stalo osobní tryskové letadlo zaplnivší celý jevištní prostor, takže z Händela zbyla jen hudba a text. K absurditě představení přispěla i evakuace obecenstva mimo budovu divadla krátce po začátku představení z důvodu vzniku nejasné technické závady ohrožující případně i lidské životy. Ozývaly se ovšem i hlasy podezírající režisérku Proske z předem naplánované evakuace divadla jakožto součásti režijní koncepce… Laskavý čtenář mi ve světle popsaných okolností jistě dá za pravdu, že zabývat se předmětnou inscenací dále nemá žádný smysl. – Negativní zážitek z hallského “Xerxa” nicméně do jisté míry překryly zastávky na historicko-umělecky významných místech: 26. května (cestou do Halle) – zámek Hartenfels v Torgau, zámek Oranienbaum u Dessau/Desavy; dne 28. května – kostel sv. Jiří a sv. Alžběty v Oppinu u Halle [blíže viz následující odstavec], klášterní chrám na Petersberku u Halle, Wettin (původiště Wettinů, starého šlechtického rodu, jehož členové byli postupně saskými vévody, kurfiřty a králi). – Dne 27. května proběhlo každoroční členské shromáždění mezinárodní Společnosti Georga Friedricha Händela se sídlem v Halle. Tradiční proslov předsedy ČHäS přečetl tentokrát prezident Společnosti, Prof. Dr. Wolfgang Hirschmann, neboť autor proslovu si tentýž den ráno přivodil úraz pádem na schodišti, což jej učinilo neschopným svůj připravený text přednést.

Oppin u Halle nad Sálou. Kostel sv. Jiří a sv. Alžběty. Foto Libora Hofmana z Úholiček, řádného člena ČHäS, ze dne 28. května 2023. – V letech 1673–1716 byl zde farářem Johann Gottfried Taust (1647–1716), Händelův strýc, nejstarší bratr skladatelovy matky. Daleko za hranicemi své farnosti se těšil pověsti výborného spisovatele a znalce astronomie.

V Oppinu působil Händelův strýc Johann Gottfried Taust (1647–1716), nejstarší bratr Händelovy matky. Narodil se, stejně jako ona, v Dieskau u Halle. Od roku 1673 až do své smrti byl farářem v Oppinu severně u Halle (někdejší samostatná obec dnes spadá pod město Landsberk). Daleko za hranicemi své farnosti se těšil pověsti výborného spisovatele a znalce astronomie. Snad ještě coby student sepsal rytířský román, poté skládal básně včetně básní smutečních. Taustovy zájmy se posléze změnily: začal se zabývat především nebeskými úkazy, zveřejniv nejprve kázání o původu a významu hromu. Zjevení velké komety r. 1680 jej přivedlo k tomu, že svou pozornost obrátil ke kometám a jejich výkladu – pochopitelně v souladu s pověrčivým dobovým nazíráním, kdy přelet té či oné vlasatice přinášel obyvatelstvu vždy zlé znamení.

Do pestré historie zámku v Domousnicích nedaleko Mladé Boleslavi a Dolního Bousova se zapsala také velmi zajímavá, nečekaná hudební kapitola, a sice díky třem tamním prázdninovým (letním) pobytům sopranistky, spisovatelky a básnířky Emy Destinnové (vlastním jménem Emilie Věnceslava Pavlína Kittlová; 1878–1930): v letech 1906, 1907 a 1911. V roce 1907 a snad i v roce 1911 ji do Domousnic doprovázel tenorista Enrico Caruso (1873–1921). Podle místních svědectví legendární Ital s oblibou zpíval ze zámeckých oken do venkovního prostoru a jeho hlas se nesl daleko do krajiny, vyvolávaje neskrývaný údiv u náhodných posluchačů. Zatímco po Carusovi nezůstala na domousnickém zámku žádná stopa, podoba Emy Destinnové inspirovala podle tradice nástropní malbu v místnosti v I. patře v jižním nároží zámecké budovy, sloužící pravděpodobně jako ložnice obdivované pěvkyně. Malbu, znázorňující lovecký výjev s bohyní Dianou, zhotovil v roce 1920 Robert Schlosser (1880–1943). A právě tváři antické bohyně propůjčil malíř rysy Destinnové, jejímž byl v letech 1906–1907 blízkým přítelem: proslavená operní diva mu tehdy adresovala asi 130 dopisů. I s Carusem, jejím “hvězdným” partnerem na světových divadelních jevištích, spojovala Destinnovou jistá citová pouta. Carusovu sňatkovou nabídku pěvkyně ovšem nepřijala… Zámek v Domousnicích vlastní v současnosti manželé Jiří a Jitka Munzarovi. Ti zde provozují “Zámecké vinařství Munzar” s nabídkou vín z jejich vlastních vinic vysázených roku 2004 na svahu poblíž zámku. Nynější vzhled zámku je výsledkem neobarokních stavebních zásahů provedených v l. 1917–1926 politikem Jindřichem Gustavem Maštálkou (1866–1926), rodákem ze Sobotky. – Srov. s členským cirkulářem ze dne 12. září 2012.

Velká část členů doposud neuhradila členský příspěvek ČHäS na rok 2023! Minimální výše ročního členského příspěvku zůstává přitom nadále víceméně symbolická: 100 Kč (tj. 8,33 Kč měsíčně)! Je-li členství platné od 1. ledna, hradí se členský příspěvek nejpozději do konce měsíce března dotyčného roku, letos tedy do 31. března 2023. Žádám proto všechny, kdo členský příspěvek na rok 2023 dosud nezaplatili, aby své (dozajista nechtěné) opomenutí co nejdříve napravili. To se týká i zástupné úhrady členských příspěvků 2023 pro mezinárodní Společnost Georga Friedricha Händela se sídlem v Halle nad Sálou!

V Praze dne 24. června 2023. Pavel Polka, předseda ČHäS, v.r.