William Hogarth (1697-1764): "Pavel před Félixem". Lept a rytina na papíře. 1752-1762. 38,4 × 50,8 cm (vyobrazení). Čtvrtý stav. Rytina prvně vydána v Londýně dne 5. února 1752. Galerie Tate Britain, Londýn, Anglie. Inv.č.: T01805.

v příloze zasíláme pozvánku na XVI. seminář České Händelovy společnosti, který proběhne ve čtvrtek dne 27. listopadu 2014 od 18.00 hodin v učebně č. 19 Vyšší odborné školy oděvního návrhářství a Střední průmyslové školy oděvní, Jablonského 3/333, Praha 7 - Holešovice, v sousedství stanice metra "Nádraží Holešovice" (trasa "C"). Název semináře zní: "William Hogarth (1697-1764). Medailon k 250. výročí úmrtí". Přednášet bude Pavel Polka, předseda ČHäS. Vstup pro všechny zájemce zdarma. - William Hogarth, malíř, grafik, společenský kritik, se narodil dne 10. listopadu 1697 v Londýně; zemřel tamtéž dne 26. října 1764. Náleží mezi nejsvébytnější a nejprůbojnější osobnosti v dějinách anglického výtvarného umění. Formou drobné olejové skici (8,7 × 7,0 cm) mistrně zachytil tvář Georga Friedricha Händela (viz členský cirkulář ze dne 14. března 2007). Účastníci semináře se alespoň ve stručnosti seznámí nejen s Hogarthovým životem, ale - díky možnostem digitální techniky - i s jeho stěžejními malbami a grafikami. Zcela ojedinělou se nakonec stane fyzická prezentace tří hogarthovských položek ze sbírek ČHäS. Nejprve to bude rozměrná grafika "Pavel před Félixem" (1752-1762; 38,4 × 50,8 cm), vytištěná z desky vlastnoručně vyryté Hogarthem (!). Poté přednášející prolistuje unikátní foliant "The Works of William Hogarth" (Brno a Vídeň, 1878; 66,0 × 52,0 × 4,0 cm; váha: 10 kg), obsahující fotolitografické reprodukce zhotovené podle originálů Hogarthových grafik v měřítku 1 : 1 (celkem 159 vyobrazení) - viz členský cirkulář ze dne 22. září 2009. Prezentaci uzavře rytina Carla Heinricha Rahla (1779-1843) z let 1818/23, zmenšená napodobenina výjevu č. 4 z Hogarthova cyklu "Manželství podle módy" (vyd. 1745).

Neznámý autor: Georg Friedrich Händel (1685-1759). Busta z tónované sádry podle předlohy od Louise Françoise Roubiliaca (1702-1762). Druhá polovina 18. století (před rokem 1784?). 55,9 × 38,1 cm (výška bez soklu: 43,2 cm). Tento sochařský portrét, vystihující skutečnou skladatelovu podobu, mohl vzniknout v dílně Johna Cheera (Cheere; 1709-1787) nebo Henryho Cheera (Cheere; 1703-1781). Nadace Händelův dům, Halle nad Sálou, Německo. Inv.č.: BS-I 115. - Odlitek předmětné busty, zhotovený z bílé sádry, vlastní také Česká Händelova společnost.

Jak již bylo sděleno v členském cirkuláři ze dne 19. června 2014, přivezl předseda ČHäS dne 8. června 2014 z Halle nad Sálou do sídla ČHäS bílý sádrový odlitek busty Georga Friedricha Händela zhotovené neznámým autorem ve 2. polovině 18. století (před rokem 1784?) patrně podle předlohy z dílny Louise Françoise Roubiliaca (1702-1762); zakoupil jej v Händelově domě dne 4. června 2014 za sníženou cenu ve výši 100 eur, z níž ČHäS uhradila polovinu (1378 Kč; výdajová položka č. 1848) a předseda ČHäS taktéž polovinu. Předmětný odlitek byl pořízen podle tónovaného sádrového exempláře, který do svého fondu koupila Nadace Händelův dům, Halle nad Sálou, v roce 2011 od Davida Bridgwatera, starožitníka a historika z Bathu, Anglie. Busta (55,9 × 38,1 cm; výška bez soklu: 43,2 cm), patřící bez jakýchkoliv pochyb do skupiny autentických Händelových podobizen, znázorňuje skladatele, ve zralém věku, bez pokrývky hlavy a dokládá, že tento měl vlnité vlasy. Pokud bychom podrobněji pátrali po jejím zhotoviteli, ocitli bychom se - zvláště s ohledem na způsob tvarování soklu - nejspíše v blízkosti dílny Johna Cheera (Cheere; 1709-1787); v úvahu připadá rovněž dílna jeho bratra Henryho Cheera (1703-1781). Přesto však zůstává provenience busty nejasná: na základě dostupných údajů nelze jejího autora v současné chvíli spolehlivě určit. Téměř jistý je pouze původ předlohy z dílny výše jmenovaného Händelova "osobního sochaře", Louise Françoise Roubiliaca. V každém případě získala ČHäS, za velmi výhodnou cenu, hodnotné umělecké dílo věrohodně vystihující Händelovu fyzickou podobu. Z odborné literatury publikované k danému tématu doporučujeme pojednání Edwina Wernera (nar. 1940) "Ein neues realitätsnahes Porträt G. F. Händels im Händel-Haus in Halle" ("Nový skutečnosti blízký portrét G. F. Händela v Händelově domě v Halle") otištěné ve "Zpravodaji Kruhu přátel a podporovatelů Händelova domu v Halle" ("Mitteilungen des Freundes- und Förderkreises des Händel-Hauses zu Halle"; viz členský cirkulář ze dne 12. září 2012) č. 1/2011, str. 25-28. - Fotografický snímek exempláře z hallského Händel-Hausu je umístěn v internetové verzi tohoto členského cirkuláře. Členové ČHäS si bustu mohou osobně prohlédnout, po předchozí dohodě, na adrese ČHäS (viz členský cirkulář ze dne 25. září 2013).

John Theodore Heins (1697-1756), známý též jako Dietrich nebo Dirk: podobizna neznámého muže. Olejomalba na plátně z roku 1751. 127,0 × 101,5 cm. - Obraz byl dne 26. října 2011 vydražen aukčním domem "Doyle New York" jako domnělý portrét Georga Friedricha Händela. Podrobná srovnávací studie České Händelovy společnosti jednoznačně ukázala, že na obraze není zachycen Händel.

Renomovaný aukční dům "Doyle New York" (www.doylenewyork.com), sídlící v newyorské City, vydražil dne 26. října 2011 domnělý portrét Georga Friedricha Händela ("A Portrait of a Man assumed to be the composer George Frederic Handel") od Johna Theodora Heinse (Heins; 1697-1756), známého též jako Dietrich nebo Dirk [srov. s členskými cirkuláři ze dne 23. března 2006, 21. června 2006 a 25. září 2013 (zde pouze internetová verze: ilustrace)]. Olejomalba na plátně, vykazujícím rozměry 127,0 × 101,5 cm, je signována a datována "Heins Fec 1751". Podrobná srovnávací studie provedená, v dubnu 2014, několika znalými členy ČHäS jednoznačně ukázala, že na obraze není zpodobněn G. F. Händel. Barevný snímek obrazu, jinak velmi kvalitního, je umístěn v internetové verzi tohoto členského cirkuláře.

	Francesco Trevisani (1656-1746): vlastní podobizna ve věku kolem šedesáti let. Olejomalba na plátně. 99,0 × 74,0 cm. Výřez. Soukromá sbírka, Anglie.

Ve 14. svazku sborníku prací ze společenských a přírodních věd "Pomezí Čech, Moravy a Slezska" (Regionální muzeum v Litomyšli, 2013; ISBN: 978-80-904064-9-0) je, na stranách 37-55, otištěn článek Martina Pavlíčka, docenta z Univerzity Palackého v Olomouci, nazvaný "Kaňka, Braun & Trevisani co-production. Podoba a osudy hlavního oltáře piaristického kostela Nalezení sv. Kříže v Litomyšli". Jak název napovídá, figuruje v článku také Francesco Trevisani (1656-1746), čelný představitel římského malířství své doby, autor monumentálního plátna "Ukřižování Krista s Pannou Marií, sv. Janem Evangelistou a sv. Maří Magdalénou" (1722) na uvedeném oltáři; obraz zanikl při požáru v roce 1775 (předpokládané rozměry: 667 × 356 cm!). Autor textu, doprovázeného 20 ilustracemi na křídovém papíře a opatřeného anglickým a německým résumé, mj. objevně dokumentuje vliv tohoto proslulého obrazu na malířskou a sochařskou tvorbu v českých zemích ("fenomén multiplikací a variací"). - Trevisani, sám dobrý herec a amatérský hudebník, se v Římě dozajista osobně poznal s mladým Georgem Friedrichem Händelem: dle všeho někdy v rozmezí let 1707 a 1709, nejspíše v paláci svého mecenáše kardinála Pietra Ottoboniho (1667-1740), kde bydlel a zároveň provozoval svůj ateliér. Stýkal se se skladateli Arcangelem Corellim (1653-1713) i Bernardem Pasquinim (1637-1710); Corelli vlastnil svého času až 22 Trevisaniho děl (že by se nějaký mistrův obraz nacházel ve sbírce Händelově, není známo a ani se nezdá být pravděpodobné…). - Dále k dané tematice doporučujeme publikaci Jaromíra Neumanna (1924-2001) "Francesco Trevisani v Čechách. Žamberský obraz a jeho autor" (1979) - titul lze dosud nalézt v prodejní nabídce na internetových stránkách ČHäS (srov. s členským cirkulářem ze dne 20. června 2001). Viz též ilustraci č. 37 a komentář k ní v händelovské monografii Pavla Polky "Triumf času a pravdy" (1991).

Winton Dean (1916-2013; druhý zprava) s chotí, paní Thalií (1918-2000), v lázeňském parku v Bad Lauchstädtu u Halle nad Sálou, Německo. Snímek ze dne 17. června 1984. Zleva: Jiří Filip (současný člen výboru České Händelovy společnosti), Pavel Polka (současný předseda České Händelovy společnosti).

Ve věku úctyhodných 97 let zemřel dne 19. prosince 2013 Winton Basil Dean, jedna z nejvýznamnějších händelovských vědeckých osobností v dějinách, těšící se již za života velké úctě a obdivu; narodil se v Birkenheadu u Liverpoolu (Anglie) dne 18. března 1916. Svou rozsáhlou badatelskou a publikační činnost zasvětil především Händelovým operám a oratoriím - v těchto oborech vydal čtyři knižní tituly, jež se zásadním způsobem zapsaly do historie světové muzikologie: "Handel's Dramatic Oratorios and Masques" ("Händelova dramatická oratoria a masky"; 1959, 1990); "Handel and the Opera Seria" ("Händel a opera seria"; 1969, 1970); "Handel's Operas 1704-1726" ["Händelovy opery 1704-1726"; 1987, 1995, 2009 - spolu s Johnem Merrillem Knappem (1914-1993)]; "Handel's Operas 1726-1741" ("Händelovy opery 1726-1741"; 2006 - viz členský cirkulář ze dne 7. prosince 2006). - Někteří členové ČHäS udržovali s Wintonem Deanem, v 80. a 90. letech 20. století, příležitostné osobní přátelské styky.

	Otakar Špecinger (1923-2014), regionální historik, vlastivědný pracovník, publicista, malíř, kulturní organizátor. Snímek z roku 2011.

Ve věku požehnaných 90 let zemřel, po těžké nemoci, dne 12. března 2014 v Kralupech nad Vltavou tamní rodák ing. Otakar Špecinger, přední regionální historik, vlastivědný pracovník, publicista, malíř, kulturní organizátor; narodil se dne 29. srpna 1923. Těžištěm jeho badatelského zájmu bylo nejen Kralupsko, ale také Slánsko, Velvarsko, Mělnicko, Libochovicko a Českolipsko. Zabýval se rovněž hudební historií - zde je třeba připomenout důležitou monografii "Tereza Stolzová. Život a působení české pěvkyně", vydanou v Praze roku 1992. Od roku 1993 spolupracoval Otakar Špecinger s ČHäS; do její bibliotéky věnoval řadu svých tištěných prací, mj. i výše zmíněnou monografii. V srpnu 2009 upozornil ČHäS, v rámci svého dlouholetého průzkumu, na dosud neznámé uvádění hudby Georga Friedricha Händela na zámku Líčkov u Žatce za Josefa Wunibalda hraběte z Ebenu - viz členský cirkulář ze dne 22. září 2009.

V Praze dne 19. září 2014. Pavel Polka, předseda ČHäS, v.r.