Výsledky hospodaření za rok 2022 ukázaly, navzdory dlouhodobě uplatňovaným úsporným opatřením, ztrátu (“minus”) ve výši 22.609,42 Kč. Celkové příjmy obnášejí 35.695,67 Kč, výdaje 58.305,09 Kč. Peněžní “toky” během období od založení ČHäS (dne 28. března 1990) do 31. prosince 2022 vyhlížejí, díky bohatým obdobím v minulosti, příznivě: celkové příjmy dosáhly 2.975.492,60 Kč, výdaje 2.907.464,33 Kč, tj. plus (“zisk”) 68.028,27 Kč.
Pro Vaši informaci uvádím celkovou výši příspěvků členů ČHäS za rok 2022: v této kategorii bylo inkasováno 17.733,00 Kč. K tomu lze připočítat i částku uhrazenou zástupně v Kč osmi českými členy mezinárodní Společnosti Georga Friedricha Händela se sídlem v Halle nad Sálou: 800,00 Kč.
Československá obchodní banka, a.s., u níž je veden účet ČHäS, “odebrala” z našich prostředků za vedení účtu a za výpisy z účtu celkem 1.760,00 Kč, zatímco připsaný úrok dosáhl hodnoty 12,20 Kč (slovy: dvanáct korun českých, dvacet haléřů), kteréžto podivné “gesto” není ani hodno jakéhokoliv komentáře…

Přední strana informačního letáku Společnosti přátel barokní kultury (“Baroccoco”) se sídlem na zámku v Mnichově Hradišti. Společnost působila v letech 2002–2022. Na letáku snímek barokního přenosného orloje z někdejších valdštejnských sbírek na zámku v Mnichově Hradišti.

V uplynulém roce se ČHäS dostalo velmi vítané “finanční injekce” ze strany tehdy zanikajícího spolku Společnost přátel barokní kultury (“Baroccoco”) se sídlem na zámku v Mnichově Hradišti. “Baroccoco” bylo založeno dne 19. července 2002. Usnesením jeho valné hromady ze dne 15. ledna 2022 bylo rozhodnuto o jeho zrušení s likvidací ke dni 1. února 2022 (oficiální název zněl: “Spolek přátel barokní kultury v likvidaci”). Valná hromada zároveň stanovila, že likvidační zůstatek spolku má být převeden na ČHäS. Výbor ČHäS, odpovídaje na písemnou nabídku ze dne 9. května 2022, vyjádřil s přijetím likvidačního zůstatku “Baroccoca” dne 12. května 2022 písemný souhlas. Dne 1. srpna 2022 jsme na náš bankovní účet obdrželi částku ve výši 16.650,47 Kč (výpis z účtu č. 629). Výbor ČHäS touto cestou ještě jednou srdečně děkuje členům valné hromady “Baroccoca” za převod likvidačního zůstatku právě na ČHäS. Bývalým členům “Baroccoca” přejeme v jejich dalších životech vše dobré; určitě se budeme i nadále setkávat při různých příležitostech ať již v Mnichově Hradišti či jinde.

	Záběr z veřejné generální zkoušky Händelovy opery “Sosarme, Re di Media” (“Sosarmés, král médský”) v zámeckém divadle v Mnichově Hradišti dne 21. května 2003. Dílo bylo dáváno v produkci Společnosti přátel barokní kultury (“Baroccoco”) se sídlem na mnichovohradišťském zámku ve spolupráci s ČHäS. Foto Petr Šťastný. Převzato z druhého vydání händelovské monografie Pavla Polky “Triumf času a pravdy” (Praha 2021): ilustrace č. 211, str. 541.

Během svého dvacetiletého působení (2002–2022) zanechalo “Baroccoco” v české kulturní krajině nesmazatelnou brázdu jakožto hlavní pořadatel každoročních hudebních představení na scéně mnichovohradišťského zámeckého divadla (1833) i na jiných místech v Čechách a na dvou místech v zahraničí (2003 – Karlsruhe, 2004 – Göttingen: poloscénické uvedení Händelovy opery “Sosarme, Re di Media” na prestižním Göttingenském Händelově festivalu 2004 se stalo bez konkurence největším úspěchem “Baroccoca” v roli producenta). Pestrá a v mnohých ohledech průkopnická činnost “Baroccoca” je přehledně zachycena v jubilejní publikaci “Česká Händelova společnost 1990–2020” (Praha 2019), str. 65–70. Z přehledu lze odvodit, kterým titulem se “Baroccoco” po svém založení zapojilo do již probíhajícího dlouhodobého společného projektu barokního souboru Cappella Accademica Praha (vedoucí: Ondřej Macek) a ČHäS “Mistrovská díla barokní opery – Georg Friedrich Händel a jeho současníci”: ano, bylo to operou Alessandra Scarlattiho “L’Amor Generoso” dávanou dne 7. září 2002 v zámeckém divadle v Mnichově Hradišti. Po ukončení jmenovaného projektu dne 31. července 2004 a následném zastavení spolupráce “Baroccoca” s dirigentem a cembalistou Ondřejem Mackem bylo rozhodnuto v dosavadních mnichovohradišťských aktivitách pokračovat, a to s pracovním názvem “Hudebně-divadelní produkce”, již jen ve spolupráci s ČHäS. Na rozdíl od předchozího období, kdy hudební program v divadle realizoval pouze jeden hudební soubor (Cappella Accademica Praha), otevřely se dveře divadla celé řadě souborů zaměřených na tzv. poučenou interpretaci staré hudby. Ke slovu se tak postupně dostalo Collegium 1704, Collegium Marianum, Aura Musicale, Solamente Naturali, Ospedale della Pietà, Studio TON HAMU, Capella Regia Praha, taneční soubor Hartig, Musica Florea, Boni pueri, Musica Poetica. Se svými produkcemi “Baroccoco” hostovalo v zámeckém divadle na Kačině (2004) a v hlavním sále Valdštejnského paláce v Praze (2007). Za působení “Baroccoca” se obecenstvo v mnichovohradišťském zámeckém divadle seznámilo rovněž se skladbami G. F. Händela: již zmíněnou operou “Sosarme, Re di Media” (2003) a baletním prologem “Terpsicore” (2010); k tomu můžeme přiřadit hudebně-dramatické představení “Händel v Itálii aneb Italské inspirace” (2013). – Za obdivuhodnou prací “Baroccoca” se skrývají konkrétní lidé, bez jejichž nezměrného osobního nasazení by výše uvedené výsledky nebyly vůbec myslitelné: pan Radovan Chmel, kastelán mnichovohradišťského zámku, a jeho choť, paní Soňa Švábová, správce depozitáře tamtéž. Jim oběma náleží za vše největší dík! Dne 31. března 2023 oba zámek trvale opouštějí a odebírají se na zasloužený odpočinek.

Margriet de Moorová (nar. 1941): “Virtuos”. Přední strana obálky. Z nizozemského originálu “De Virtuoos”, poprvé publikovaného roku 1993 v Amsterodamu, do češtiny přeložila Magda de Bruin Hüblová (nar. 1959). Knížku vydalo v roce 2013 příbramské nakladatelství Pistorius & Olšanská. Jako podklad pro koláž na přední straně obálky byl použit detail obrazu Charlese-Antoina Coypela (1694–1752) “Amor”.

Autor těchto řádků objevil čirou náhodou, v jednom knižním výprodeji, v prosinci minulého roku titul přeložený do češtiny z nizozemského originálu, prvně vydaného roku 1993 v Amsterodamu, v němž je značná pozornost věnována G. F. Händelovi: název zní “Virtuos” (“De Virtuoos”) a jeho autorka (nar. 1941), přední osobnost současné nizozemské literatury, vzdělaná na haagské konzervatoři ve zpěvu a hře na klavír, píše pod uměleckým jménem Margriet de Moorová. Překlad do češtiny vypracovala Magda de Bruin Hüblová (nar. 1959). Obsahově “Virtuos” náleží mezi historické milostné novely: na jeho celkem 144 stránkách sledujeme, jak zprvu neurčitý citový vztah mezi vévodkyní Carlottou Rocca d’Evandro a proslulým pěvcem-kastrátem Gasparem Contim, představujícím ve skutečnosti slavného sopranistu-kastráta Gioacchina Contiho (1714–1761), zvaného Il Gizziello, přerůstá v ohnivý milostný poměr. Händel kastráta roku 1736 angažoval do svého operního souboru. V Londýně Conti debutoval 5. května 1736 v titulní roli nově nastudované skladatelovy opery “Ariodante”; z metropole na Temži odjel patrně bezprostředně po polovině června 1737 a vrátil se zpět do Itálie. – Následují ukázky vybrané z předmětné knížky Margriet de Moorové, vydané roku 2013 příbramským nakladatelstvím “Pistorius & Olšanská” (ISBN: 978-8-87053-83-6):

Sopranista-kastrát Gioacchino Conti (1714–1761), zvaný Il Gizziello. Mezzotinta Alexandra van Haeckena (van Aken; 1701–1758) z roku 1736 podle Charlese Lucyho (1692–kol.1736). 35,7 × 25,5 cm. Bratr Alexandra van Haeckena (van Akena) Joseph (kol.1699–1749) působil v Anglii, kde se, spolu se svou dílnou, specializoval na malbu drapérií. Nelze tedy vyloučit, že se podílel, jak se domnívají někteří znalci, na malbě oděvu Georga Friedricha Händela na plátně od Thomase Hudsona (1701–1779) z let 1748–1749. Srov. Pavel Polka, Triumf času a pravdy, 2. knižní vydání (2021): ilustrace č. 145 s doplňujícím textem na str. 501 + doplňující text k ilustraci č. 98, str. 371.

[Str. 120–121:] Gasparo [Gioacchino Conti, zv. Il Gizziello (1714–1761)] si s Händelem padli do oka. Skladatel, už léta ve službách dvora, měl za sebou několik sezon vražedné konkurence a cítil, že teď povolal toho správného pěvce. Jednoho rána se ti dva v prázdném divadle Covent Garden radili. Vypadalo to následovně: Dobře živený Sas, na temeni jen s čepičkou, rozložil na stole s uspěchanou vážností několik partitur, k nimž se urostlý Neapolitán ochotně sklonil. Nejen notový zápis, ale i skladatelova nervozita se zpěvákovi zamlouvaly. Nevěděl sice, co přesně se děje, ale přesto při projížďkách po městě silně vycítil nesvár, který tu panoval. Státnictví nebo zábava, o čem to vlastně debatují? Vycítil, že se tu děje něco, co se ho jakožto zpěváka rozhodně taky týká. – Gasparo hleděl na hromotluka s několikanásobnou bradou, jehož zjev měl v sobě sílu buvola. Přistoupil na to, že bude zpívat nejen v opeře, ale i v kostele a u dvora. – Tak tedy u dvora. Sotva Gasparo vstoupil do paláce, ucítil znovu fluidum neklidu a opozice. „Tak už jsme tu, sire,“ řekl Händel a zpěváka představil. Mezi vyšňořenými dvořany seděl na rudém sametu Jiří II. se synem. Gasparo se uklonil a díval se. Připadalo mu, že král přímo září spokojeností, kdežto princ z Walesu na něj působil nepochopitelně rozmrzelým dojmem. Gasparo nejprve zazpíval několik italských sólových kantát a pak pět anglických písní, to všechno od Händela. Čím víc se to líbilo králi, tím zamlklejší byl princ. Když otec poznamenal, že Gasparo vyslovuje angličtinu téměř jako nefalšovanou velštinu, vyrazil syn zpod baldachýnu a zmizel. „Toho si nevšímejte,“ řekl Händel. „Jsou v rozepři.“
[Str. 121:] V sobotu oba muži účinkovali u svatého Pavla. Ani nevěděli jak, ale spřátelili se. A jako by to tušili: obyvatelstvo tohoto města se smyslem pro poctivý souboj se s důvěrou založenou na senzacechtivosti jen hrnulo, aby zažilo pár vítězů v akci. Randál, ticho. Ozvěna. V našlapané katedrále zpíval Gasparo s doprovodem operního orchestru roli biblického Mordechaje. A zpíval tak od srdce, tak dobrotivě, že se tento hrdina, ztvárněný bez sebemenšího posunku, protože londýnský biskup hraní divadla v kostele přísně zakázal, tak tedy že si tento hrdina v ničem nezadal s kterýmkoliv Achillem či Hektorem. Ohromené obecenstvo a přestávka plná neklidu. Na řadě byl Händel. Mistr v mimořádně dobré náladě položil obratné, krátké bílé ruce na klávesnici varhan a zahrál zvlášť pro tu příležitost složený koncert, který se navzdory polyfonní vituozitě tak snadno poslouchal, že dokonce ani holubi na výspách klenutých zvonic nezůstali lhostejní.
[Str. 121–122:] Po skončení [koncertu v katedrále sv. Pavla] si šlo obecenstvo rovnou koupit lístky na operu do divadla Covent Garden. – Tam zpíval Gasparo v následujících měsících. Zpíval tam v Händelově Lotariovi, v Porovi – přičemž skladateli ani v nejmenším nevadilo, že virtuoso vložil do programu i pár árií, které si přinesl sám – a zpíval tam v Hasseho skladbě, na italský text, ale s recitativy, které Händel upravil v angličtině. V opojení úspěchem nenapadlo Händela ani Gaspara bavit se o čemkoliv jiném než o křížcích, béčkách, a samozřejmě o penězích. Až jednou, když popíjeli portské v krčmě U koruny a kotvy, se Gasparo udiveně rozhlédl. – „Kvůli čemu se všichni tak rozčilují?“ zeptal se svého přítele. – Gasparo se dozvěděl, že město žije dvěma vášněmi. Zaprvé operou. Je tu nemilosrdně konkurující soubor, který hraje v Lincoln’s Inn Field[s]. Zadruhé filosofií. Pošetilost a poznání se na tomto ostrově příkladně slučovaly. Ve slaném větru, v pachu rybiny a rybího tuku dospěli lidé v oblasti životních problémů k důmyslným objevům. Všichni se tím úžasně bavili. Vědění a etika? V nekonečně prodiskutovaných hodinách nepřestávala být materie lehká jako sen, protože ďábel i Bůh zůstali jakožto útěšní zasvěcenci neustále přítomni. Bůh je důkazem naší lidskosti. Zdravý rozum si na té straně Lamanšského průplavu [průlivu] udržoval cosi velkolepého, než ho vítr zavál do Francie. – V krčmě plné věštců a hráčů kostek dolil mírně podnapilý skladatel poslední zbyteček vína. Zmateně hledal zpěvákovy oči. Copak tebe zajímá Locke, Berkeley, Hume?

V Praze dne 10. března 2023. Pavel Polka, předseda ČHäS, v.r.