na tomto místě, čili na samém začátku členského cirkuláře, byla v zářijových vydáních pravidelně umístěna pozvánka na podzimní seminář ČHäS. Tentokrát zde pozvánka chybí, což znamená, že se letos podzimní seminář neuskuteční. Důvodem jsou náročné přípravné práce směřující k tisku jubilejní publikace věnované 30. výročí založení ČHäS v Praze dne 28. března 1990. Aktuální informace o publikaci (“almanachu”) naleznete dále v tomto cirkuláři. – Bude-li vše probíhat dle plánu, obdržíte almanach zároveň s prosincovým cirkulářem. Oficiální prezentace almanachu by měla proběhnout, jako součást oslavy jubilea, přesně v den výročí, tj. v sobotu 28. března 2020, na zámku v Hostivici u Prahy, s jehož vlastníkem, Městem Hostivice, v současné době jednáme. K oslavě jubilea ČHäS na hostivickém zámku, jejíž součástí bude i komorní koncert se skladbami G. F. Händela a jeho současníků a “hudební překvapení”, budou fyzicky i elektronicky rozeslány zvláštní pozvánky obsahující podrobný rozpis programu a organizační pokyny.

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2019. Záběr ze scénického nastudování Händelova operního prologu “Terpsicore” (“Terpsichoré”) v českokrumlovském barokním divadle. Dílo bylo hráno dne 25. a 26. července. V pozadí pod baldachýnem Irena Troupová, soprán (Erató); na oblaku Dagmar Šašková, mezzosoprán (Apollón). Foto Libor Sváček, Český Krumlov.

Hudební festival Znojmo 2019. Záběr ze scénického nastudování Händelova oratoria “Saul” v bývalé jízdárně kláštera Louka na předměstí Znojma. Dílo bylo hráno 25., 27. a 28. července. Uprostřed: Andreas Scholl, kontratenor (David). Foto Petr Vokurek, Znojmo.

Ve dnech 26. – 28. července 2019 podnikli předseda a technický ředitel ČHäS okružní automobilovou cestu po trase Praha – Český Krumlov – Třeboň – Police u Jemnice – Znojmo – Jaroměřice nad Rokytnou – Praha. První den cesta probíhala v jasném, rekordně horkém počasí tropického charakteru, druhý den v dešti a v dešťových přeháňkách, třetí den pod zataženou oblohou. Cílem této náročné cesty byly návštěvy dvou významných tuzemských händelovských produkcí: scénického provedení operního prologu “Terpsicore”, HWV 8^b, v barokním divadle státního hradu a zámku v Českém Krumlově v rámci 28. ročníku tamního Mezinárodního hudebního festivalu (Musica Florea/Marek Štryncl, režie: Helena Kazárová – 26. července; další termín: 25. července) a scénického nastudování oratoria “Saul”, HWV 53, v bývalé jízdárně kláštera Louka na předměstí Znojma v rámci 15. ročníku Hudebního festivalu Znojmo (Czech Ensemble Baroque/Roman Válek, režie: Tomáš Pilař [nar. 1988], současný šéf plzeňské opery – 27. července; další termíny: 25., 28. července). Zatímco českokrumlovská “Terpsicore” usilovala, již s ohledem na místo konání, o maximální uplatnění zásad historicky poučené interpretační praxe – a pod suverénním vedením Marka Štryncla a Heleny Kazárové ožilo divadlo nanejvýš obdivuhodnými výkony pěveckých sólistů, sboristů, tanečního souboru i orchestru –, nesla se znojemská inscenace Händelova “Saula”, jakkoliv pevně zakotvená v “autentické” interpretační poloze, na vlnách fundované režisérské fantazie, jež dala nahlédnout do netušených významových vztahů a souvislostí čerpajících z libreta oratoria. K atraktivnosti nastudování přispěla nemalou měrou účast kontratenoristy Andrease Scholla v roli Davida a basbarytonisty Adama Plachetky v roli Saula. Svým celkovým rozsahem představuje triumfální znojemský “Saul” bezpochyby vůbec největší produkci jakéhokoliv Händelova díla v historii Čech a Moravy.

Autorské, redakční i grafické práce na jubilejní publikaci k 30. výročí založení ČHäS spějí tedy kvapně ke svému závěru. Nevyskytnou-li se neočekávané závažné technické či finanční potíže, bude “almanach” v elektronické podobě předán ve druhé polovině listopadu 2019 do tiskárny PBtisk a.s., Dělostřelecká 344, 261 01 Příbram I. Podle předběžné kalkulace se náklady na tisk pohybují, při výrobě 2000 brožovaných výtisků s přední a zadní chlopní (144 strany se 77 černobílými a barevnými ilustracemi), kolem 74,1 – 81,6 tis. Kč – konečná částka bude pak záviset na tom, jaká bude uplatněna sazba daně z přidané hodnoty (DPH). Mezinárodní peněžní sbírka, zahájená již na začátku letošního roku, přinesla k dnešnímu datu prostředky v úhrnné výši 53.262,41 Kč, a sice od celkového počtu 23 dárců (č. darů 105–123; z toho 14 dárců tuzemských a 9 dárců zahraničních; 13 členů ČHäS). Zastoupení členů ČHäS mezi dárci je nadále velmi slabé. Proto apeluji na ty, kdo ještě s darem váhají, aby svou platbu realizovali bez zbytečných odkladů, třebas i v řádu několika stokorun; z praktických důvodů lze za nejnižší finanční příspěvek považovat cca 500 Kč. Peníze je možno darovat osobně, poštovní poukázkou či bankovním převodem. Samotné přípravy publikace se menším i větším dílem účastní, bez jakéhokoliv honoráře, řada obětavých, nezištných lidí. Aniž bychom je nyní uvedli jmenovitě (jejich jména budou otištěna na začátku publikace), náleží jim všem upřímný dík! Redakční “tým”, na jehož bedrech spočívá převážná pracovní zátěž, tvoří pouze tři osoby: předseda ČHäS (autor, odpovědný redaktor), řádný člen Libor Hofman (typografie, sazba, obálka) a paní Eva Filipová (jazyková redakce). Publikace sestává ze dvou základních částí: z příležitostné studie předsedy ČHäS “Georg Friedrich Händel mezi hudebními kolegy na střeše pražského Rudolfina” a vlastní “kroniky” Společnosti. A právě z oné druhé části si zde reprodukujme krátkou ukázku – jedná se o vzpomínku předsedy ČHäS na poznávací expedici ČHäS do Anglie a Irska v roce 1994, během níž se, dne 7. září, ztratila účastnice zájezdu s fiktivním jménem Liliana (její skutečná totožnost je pisateli známa):

Expediční cesta České Händelovy společnosti “Poznáváme místa Händelova působení v Anglii a Irsku” (2. – 20. září 1994). – Účastníci cesty před pomníkem Mučedníků v Oxfordu dne 12. září 1994 (počasí větrné a deštivé). Na snímku je vidět, v rukou předsedy, výrazně žlutá vlajka Společnosti uchycená na dlouhé tenké žerdi.

„Po deváté hodině večerní přijel do ulice Park Lane, táhnoucí se podél východního okraje Hyde Parku, osobní automobil Westminsterského opatství a z něho vystoupila spokojeně a odpočatě vyhlížející paní Liliana. Nyní přišla řada na ni, aby nám objasnila, co ji přimělo odloučit se od výpravy. Stalo se toto: paní Liliana kráčela v pohodě z Westminsteru spolu s ostatními členy výpravy směrem k Trafalgarskému náměstí. Poslední zastávkou před náměstím byla budova jízdních stráží (Horse Guards). Vstup do ní hlídali ze strany od Whitehallu v symetricky situovaných postranních stavbičkách vpravo a vlevo, chráněni před rozmary počasí, dva stylově vyšňoření jezdci na koni – místo je velmi vyhledáváno turisty; neustále tu cvakají fotoaparáty a vrážejí do sebe netrpěliví zvědavci ze vzdálených asijských zemí. – I paní Lilianu švarní jezdci zaujali – ale zase ne tolik, aby přestala jedním okem sledovat vlajku České Händelovy společnosti [tj. zářivě žlutou vlajku s logem ČHäS přibitou na dlouhé a tenké dřevěné tyči: pro orientaci ji před výpravou nosil předseda ČHäS]. Směrem nahoru, k Trafalgarskému náměstí, byla vlajka stále vidět a vůbec se nehýbala. Po nějaké chvíli se paní Liliana od pohledu na jezdce odpoutala a vydala se, nyní už sama, bez ostatních členů výpravy, s důvěrou vlajce v ústrety. Se značným úlekem ale za pár okamžiků zjistila, že ta zrádná textilie není vůbec žádnou vlajkou, nýbrž tričkem stejné barvy přichyceným na jakémsi bohatě zásobeném prodejním stánku. Ježto s sebou neměla list s programem expedice, nevěděla, co si má počít, koho z netečně se valícího lidského davu požádat o pomoc. Začaly se jí podlamovat nohy, po zádech běhal mráz. Navzdory zoufalé situaci však nepodlehla panice: udrževši si chladnou, sebezáchovně uvažující hlavu, překonala počáteční pocity nejistoty a rozvážně se vrátila zpět do nedalekého Westminsterského opatství. Tam se jí dostalo nanejvýš vlídného přijetí, byla jí poskytnuta vydatná strava i osvěžující nápoje. A starostliví hostitelé-zachránci se bezodkladně telefonicky spojili s českým velvyslanectvím…“

	Antonín Machek (1775–1844): Václav Jan Křtitel Tomášek (1774–1850). Olejomalba na plátně z doby po roce 1816. 79,0 × 61,0 cm. Národní galerie Praha. Inv.č.: O 795 (Sbírka umění 19. století).

V posledním členském cirkuláři (ze dne 21. června 2019) jsme se v souvislosti s knihou věnovanou Napoleonovu synovi Orlíkovi zmínili o Vlastním životopisu Václava Jana Tomáška přeloženém a uspořádaném Zdeňkem Němcem (1914–1945; bestiálně umučen nacisty), vydaném roku 1941 (1942?) nakladatelstvím Topičova edice v Praze – konkrétně o vídeňském provedení oratoria Georga Friedricha Händela “Samson” dne 16. října 1814, které autor životopisu navštívil. Podívejme se na dotyčné stránky opět a ocitujme z nich to, co je pro nás i dnes zajímavé či poučné. O předmětném uvedení oratoria se kupříkladu dozvíme (str. 140), že „sbory, složené z více než 400 osob, byly náležitě nacvičeny; jinak se odbyla celá produkce zcela nerušeně. Mosel [Ignaz Franz Mosel; 1772–1844] řídil dílo obratně a orchestr doprovázel sólová místa se vzornou umírněností, stejně jako rozvinul neslýchanou sílu při tutti-větách.“ Následně se Tomášek svěřuje: „Naslouchaje oratoriu, přesvědčil jsem se, že hudba ze všech krásných umění působí na člověka nejmocněji; neboť i když hromadná piana hrozí oslabiti veškerý puls, fortissimo přivodí opět nejvyšší vzrušení.“ (Str. 140–141.) K samotnému oratoriu zaujímá pisatel takovéto stanovisko (str. 141–142): „Soudíme-li z mnohých okras u arií a hojně užívaných předjímek u melodického závěru, zdá se být Samson jednou ze starších skladeb Händlových [zde se Tomášek mýlí]. Toto oratorium má jednu velkou vadu: je totiž namnoze neseno jednotvárným, truchlivým tónem a tak musí unuditi každého, kdo se nevyzná v kontrapunktu; nemohu proto schváliti volbu tohoto oratoria pro tak různorodé posluchačstvo. Při tak velkém počtu Händlových oratorií by se jistě nalezlo jiné, daleko působivější. – Mosel přeložil anglický text a za to mu musí být německý hudební svět vděčen; ale že zesílil původní instrumentaci moderním způsobem, ba na jednom místě dokonce užil velkého tureckého bubnu, z toho se nemůže těšit žádný rozumný člověk, protože Händlovy skladby naprosto nesnesou spojení s novodobými technickými efekty. Hudebně přechodná doba nemá také co mluvit do pevného organického díla, jakým jsou Händlovy skladby, nýbrž měla by jen naslouchat a shlížet se v nich, aby svůj nesprávný směr co nejdříve opustila. […] Po posledním akordu jsem opouštěl jízdárnu [tj. místo provedení oratoria] plně přesvědčen, že se na Händlových oratoriích nesmí nic měnit, nýbrž že musí zůstat zachována jejich původní prostota.“ Dne 22. listopadu 1814 zavítal Tomášek do vídeňské dvorní knihovny, kde ho upoutaly především Händelovy partitury. V citovaném životopisu uvádí (str. 174), že se jejich počet tehdy pohyboval kolem tří a třiceti – „mezi nimi byla nejen většina jeho oratorií, nýbrž i dvě opery, vedle několika duet pro dvoje housle nebo hoboje a jednoho koncertu pro harfu, na kterou byl svého času Händel snad největším mistrem [o Händelově hře na harfu není nic známo]. Vydání partitur jistě předčí všechna nová vydání podobných hudebních děl krásou vyrytí i papírem.“

Velká část členů doposud neuhradila členský příspěvek ČHäS za rok 2019! Úhradu příspěvku lze pohodlně provést přes internetové bankovnictví. Z důvodu identifikace platby je nutné příslušné údaje předem nahlásit předsedovi ČHäS (telefon: 266712203, 737189747; e-mail: “info@haendel.cz”). Číslo bankovního účtu ČHäS, vedeného u Československé obchodní banky: 479049323/0300.

V Praze dne 12. září 2019. Pavel Polka, předseda ČHäS, v.r.