CZECH  ENGLISH Česká Händelova společnost / The Czech Handel Society
Hlavní menu

Cirkuláře
 Výběr

2022
 7. března
 20. června
 28. září
2021
 12. března
 16. června
 25. září
 9. prosince
2020
 2. března
 22. června
 22. září
 4. prosince
2019
 7. března
 21. června
 12. září
 9. prosince
2018
 7. března
 22. června
 14. září
 7. prosince
2017
 7. března
 20. června
 14. září
 8. prosince
2016
 7. března
 22. června
 12. září
 8. prosince
2015
 7. března
 24. června
 10. září
 7. prosince
2014
 7. března
 19. června
 19. září
 6. prosince
2013
 8. března
 19. června
 25. září
 6. prosince
2012
 9. března
 15. června
 12. září
 8. prosince
2011
 4. března
 15. července
 21. září
 9. prosince
2010
 10. března
 22. června
 23. září
 10. prosince
2009
 10. března
 24. června
 22. září
 10. prosince
2008
 4. dubna
 25. června
 26. září
 10. prosince
2007
 14. března
 27. června
 12. září
 6. prosince
2006
 23. března
 21. června
 21. září
 7. prosince
2005
 21. března
 8. června
 21. září
 8. prosince
2004
 16. března
 22. června
 20. září
 9. prosince
2003
 20. března
 25. června
 26. září
 11. prosince
2002
 8. března
 23. května
 22. července
 11. prosince
2001
 16. února
 20. června
 11. prosince
2000
 31. března
 22. června
 12. prosince
1999
 18. února
 27. května
 22. července
 20. října
 13. prosince
1998
 19. ledna
 30. března
 14. května
 16. července
 6. října
 9. prosince
 Výroční zpráva
1997
 14. srpna
 Výroční zpráva
 
WebArchiv - archiv českého webu

Všem členům České Händelovy společnosti, z.s. (ČHäS)

Vážení přátelé,

jak se u prvního členského cirkuláře v kalendářním roce stalo již dlouholetým zvykem, přinášíme v následujícím odstavci stručnou zprávu o našem hospodaření v období od 1. ledna do 31. prosince 2021:

 

Pavel Polka: přehledy hospodaření České Händelovy společnosti za rok 2021. Dokumenty vyhotoveny dne 31. prosince 2021.

Sledované období, v jehož průběhu pokračoval – v různé intenzitě – kvůli celosvětové koronavirové nákaze chronický útlum činnosti ČHäS, nápadně vybočovalo z obvyklé osnovy příjmů a výdajů, jakou známe z posledních let. Výsledky hospodaření za rok 2021 ukázaly, navzdory dlouhodobě uplatňovaným úsporným opatřením, ztrátu (“minus”) ve výši 15.139,78 Kč (rovnající se 222,97 % deficitu z roku předchozího). Celkové příjmy obnášejí 17.518,96 Kč, výdaje 32.658,74 Kč. Peněžní “toky” během období od založení ČHäS (dne 28. března 1990) do 31. prosince 2021 vyhlížejí, díky bohatým obdobím v minulosti, příznivě: celkové příjmy dosáhly 2.939.796,32 Kč, výdaje 2.849.159,24 Kč, tj. plus (“zisk”) 90.637,08 Kč.
Pro Vaši informaci uvádím celkovou výši příspěvků členů ČHäS za rok 2021: v této kategorii bylo inkasováno 15.200,00 Kč. K tomu lze připočítat i částku uhrazenou zástupně v Kč osmi českými členy mezinárodní Společnosti Georga Friedricha Händela se sídlem v Halle nad Sálou: 900,00 Kč. Československá obchodní banka, a.s., u níž je veden účet ČHäS, “odsála” z našich prostředků za vedení účtu a za výpisy z účtu celkem 1.890,00 Kč, zatímco připsaný úrok dosáhl výše vpravdě impozantní: 18,96 Kč (slovy: osmnáct korun českých, devadesát šest haléřů).

Edward Francis (Francisco/Francesco) Burney (1760–1848): Rozmístění účinkujících ve Westminsterském opatství v Londýně při koncertech konaných v roce 1784 k oslavě Händelovy památky. Ilustrace z dokumentárního spisu Charlese Burneyho (1726–1814) vydaného v Londýně roku 1785 pod názvem “An Account of the Musical Performances in Westminster-Abbey, and the Pantheon…in Commemoration of Handel” (“Vylíčení hudebních představení k oslavě Händelovy památky ve Westminsterském opatství a v Pantheonu…”). [Popisek pokračuje zde]

Druhá poznámka k tomu, co se nedostalo do 2. tištěného vydání monografie “Triumf času a pravdy”: Na různých místech, zejména na straně 144, jsou otištěny informace o velkých hudebních oslavách, které se konaly v Londýně v letech 1784 (100 let od narození – dle starého kalendáře), 1785, 1786, 1787, 1790 a 1791 na počest Georga Friedricha Händela. Shodou okolností jsou ony velké hudební oslavy popsány ve vlastním životopise skladatele Vojtěcha Matyáše Jírovce (Adalbert Gyrowetz; 1763–1850), rodáka z Českých Budějovic. Jmenovaný působil v letech 1789–1792 v Londýně; ve své autobiografii píše:
„Láska k hudbě projevovala se tehdy v Londýně … zálibou pro Haendlova oratoria, jež byla provozována každoročně na konci zimní sezony ve westminsterském kostele [Westminsterském opatství]; sjeli se sem všichni hudebníci z Irska, Skotska a Anglie. Utvořili orchestr o téměř 600 výkonných umělcích, kteří pak uspořádali pět velkých zkoušek a tři velká provedení haendlovských oratorií. Za vstup do zkoušek platilo se půl guinee, k provedení guineu. Celý výtěžek byl věnován fondu vdov a sirotků po zesnulých umělcích.
Orchestr byl uspořádán takto: s výše hlavního oltáře až k zemi bylo zřízeno podium pro orchestr, na němž seděli hudebníci. Nahoře na římse byly sbory, po obou stranách podia byli rozděleni hráči. Uprostřed stál dirigent a na nejspodnějším stupni pěvci-solisté, v jejichž blízkosti stálo fortepiano, na němž jeden hráč udával akordy. Celý soubor byl však provázen na varhanách.
Kostelní prostoru vyplnili posluchači. Provedení se zúčastnila vždy celá královská rodina, která měla své zvláštní vyhrazené místo. Provedení trvala zpravidla od 11 hodin dopoledne do 5 hodin odpoledne. V přestávkách jedli posluchači většinou vajíčka na tvrdo, šunku nebo také pečeně, a tak se stávalo, že při odchodu z kostela bylo nutno se téměř prodírat spoustou skořápek a jiného neřádu. Láska a úcta k Haendlově hudbě je v Anglii vštěpována již dětem téměř jako životní pravidlo, proto jsou tato oratoria hojně navštěvována a jejich výtěžek je každoročně značný. Účinkují také na nich za ohromné honoráře jen nejpřednější pěvci a pěvkyně. Madame Billingtonová [Elizabeth Billington; 1765 nebo 1768–1818], Madame Mara [Gertrud Elisabeth Mara, roz. Schmelingová; 1749–1833] byly tehdy nejoblíbenějšími a nejslavnějšími sopranistkami, Madame Krautschová [Anna Maria Crouch; 1763–1805] a Storace [Nancy Storace, vlastním jménem Anna Selina Storace; 1765–1817] pak nejoblíbenějšími altistkami. Z tenoristů byl oblíben pan Kelly [Michael Kelly; 1762–1826], z bassistů pan Kample [?]. Sbory byly velmi dobře nastudovány a celé provedení setkávalo se vždy s největším úspěchem.“ (Citováno z drobné publikace “Vlastní životopis Vojtěcha Jírovce”. Z němčiny přeložil František Bartoš. Topičova edice v Praze 1940; str. 90–91.)
Třetí poznámka k tomu, co se nedostalo do 2. tištěného vydání monografie “Triumf času a pravdy”: V doplňujícím textu k ilustraci č. 185, str. 407, je zmíněna sádrová busta G. F. Händela z knihovny na státním zámku v Náměšti nad Oslavou. Jelikož se autorovi monografie podařilo zjistit, kdo konkrétně se “skrývá” za autorským označením uvedeným na bustě, byl příslušný textový úsek poznámky takto dodatečně pozměněn a rozšířen: Na skříních podél stěn zámecké knihovny je rozmístěna početná galerie sádrových bust představujících hudební skladatele, literáty a starověké autory. Jde o sériově vyrobené exempláře nevalné umělecké ceny asi ze třetí čtvrtiny 19. století. Na jedné z knihovních skříní stojí i sádrová busta Georga Friedricha Händela (ev.č.: NO 1352; výška: 38,8 cm; na přední straně nad soklem je umístěn nápis “GF:HAENDEL”), výtvarně spíše druhořadý odlitek, vzadu opatřený signaturou “C:VANNI”, za níž se – dle zjištění autora knihy – “skrývá” Carlo Vanni. Dotyčný odlitek nevystihuje sice mistrovu podobu zcela přesně, ale její základní rysy se nicméně snaží zachovat, zejména při pohledu z profilu (Händel ztvárněn s parukou na hlavě). Součástí náměšťského inventáře se stal, zároveň s ostatními bustami, snad ještě za nástupce Jindřicha Viléma III. – jeho kulturně vzdělaného syna Karla Viléma II. Haugwitze (1797–1874), který byl po otci nadán také silnou láskou k hudbě: sám komponoval komorní a sólové miniatury salónní orientace, inspirované vídeňskou taneční hudbou, italskou a francouzskou operou; z nástrojů si oblíbil harfu, kytaru, klavír, citeru. – Carlo Vanni (1824–1915), svého času výrobce velmi žádaných drobných sádrových odlitků, se narodil i zemřel v toskánském městečku Coreglia Antelminelli (provincie Lucca). Někdy v blízkosti roku 1850 se přemístil do Rakouska, kde pak dlouho a úspěšně působil především jako výrobce sádrových sošek, a dokonce byl jmenován hlavním dekoratérem vídeňských paláců. Císař František Josef I. (1830–1916) jej za zásluhy povýšil do baronského stavu. Vanni zhotovil také některé části štukové výzdoby Vatikánských paláců. Domů, do Coreglie Antelminelli, se vrátil coby bohatý a známý muž. – Palác zděděný v jeho rodišti a nesoucí posléze jeho jméno přeměnil roku 1883 v chlapeckou školu designu a plastiky, fungující až do r. 1946. Palác samotný odkázal roku 1915 Coreglii Antelminelli. O šedesát let později bylo v objektu zřízeno ojedinělé Městské muzeum sádrové sošky a vystěhovalectví (Museo Civico della Figurina di Gesso e dell’Emigrazione).
 

Carlo Vanni (1824–1915): Georg Friedrich Händel. Sádrová busta asi ze třetí čtvrtiny 19. století. Výška: 38,8 cm. Státní zámek Náměšť nad Oslavou. Ev.č.: NO 1352. Foto Viktor Mašát, archiv státního zámku v Náměšti nad Oslavou 2016.

Ve dnech 10. – 13. února 2022 uskutečnili předseda ČHäS a řádný člen Libor Hofman, osobním automobilem posledně jmenovaného, pracovní cestu do Brna za účelem návštěvy dvou významných händelovských produkcí: 10. února oratoria “Triumf času a pravdy” (“The Triumph of Time and Truth”) v Besedním domě ve špičkovém provedení pěveckých sólistů a souboru Ensemble Czech Baroque řízeném Romanem Válkem, a 12. února opery “Alcina” inscenované v Janáčkově divadle, pod hudebním vedením Václava Lukse a v režii Jiřího Heřmana, s pěveckými sólisty, tanečníky a soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 (premiéra nastudování dne 5. února). Mimořádně zdařilá inscenace Jiřího Heřmana, pojatá veskrze moderně, avšak vycházející zásadně z obsahu libreta, se stala nevšední kulturní událostí potvrzující, že i režijní přístup k tzv. staré opeře může vést, je-li dostatečně citlivý a poctivý, k umělecké výpovědi, jež současnému člověku nenuceně přibližuje inspirativní myšlenkový svět neprávem označovaný za překonaný či přímo vyhaslý. – Hodinu před začátkem oratorního koncertu v Besedním domě se tamtéž, v zaplněném ředitelském salónku, konala, za účasti autora, prezentace druhého vydání knihy “Triumf času a pravdy”.

Prof. Dr. Manfred Rätzer (1929–2021), nezapomenutelný dokumentátor inscenací oper Georga Friedricha Händela.

S určitým zpožděním výbor ČHäS oznamuje, že dne 26. dubna 2021 zemřel v Halle nad Sálou ve věku nedožitých 92 let velký příznivec ČHäS Prof. Dr. Manfred Rätzer, narozený dne 7. srpna 1929, povoláním národohospodář přednášející na hallské univerzitě, držitel Händelovy ceny města Halle za rok 1989, v letech 1995–2015 člen výboru mezinárodní Společnosti Georga Friedricha Händela se sídlem v Halle – do roku 2011 zastával funkci jejího pokladníka, v roce 2000 mu Společnost udělila čestné členství. Profesor Rätzer si ale mezinárodní “händelovské vavříny” vysloužil obrovskou, téměř nadlidskou prací vynaloženou na dokumentaci všech scénických provedení Händelových děl, od první opery (prov. 1705) až po současnost. Výsledky své dlouholeté práce vydal v roce 2000 pod hlavičkou “Spisů Händelova domu v Halle č. 17” v monumentálním svazku nazvaném “Szenische Aufführungen von Werken Georg Friedrich Händels vom 18. bis 20. Jahrhundert. Eine Dokumentation” (“Scénická provedení děl Georga Friedricha Händela od 18. do 20. století. Dokumentace”; 512 stran). Co se týče území České republiky, zprostředkovával autorovi potřebné podklady předseda ČHäS: z pracovního vztahu vyrostlo posléze třicetileté přátelství, a Manfred Rätzer nevynechal snad jedinou možnost k návštěvě akcí pořádaných naším zájmovým sdružením. Profesoru Rätzerovi vděčíme ostatně i za to, že známe první scénické provedení Händelovy opery v českých zemích [více zde neprozradím – název opery a další podrobnosti lze vyhledat v monografii “Triumf času a pravdy” (2021), str. 169]. Viz též členský cirkulář ze dne 10. září 2015 s Rätzerovým celosvětovým přehledem scénických nastudování Händelových oper za období 1705–2013. 
Závěrečné shrnutí k 2. vydání monografie “Triumf času a pravdy” (srov. s členským cirkulářem ze dne 25. září 2021): Dne 27. ledna 2022 dodala tiskárna “powerprint s.r.o.” dotisk titulu v počtu 40 svazků. Celkový náklad tak nyní činí 278 výtisků, přičemž tiskárně byla autorem knihy zaplacena částka v úhrnné výši 102.562,00 Kč. To znamená, že tisk a vazba jednoho exempláře monografie stály 368,93 Kč. Touto cestou ještě jednou velice děkuji všem, kdož na úhradu citovaného úhrnného výdaje přispěli svými solidárními dary, nejednou s obdivuhodnou velkorysostí!
V Praze dne 7. března 2022. Pavel Polka, předseda ČHäS, v.r.