CZECH  ENGLISH Česká Händelova společnost / The Czech Handel Society
Hlavní menu

Cirkuláře
 Výběr

2020
 2. března
 22. června
 22. září
2019
 7. března
 21. června
 12. září
 9. prosince
2018
 7. března
 22. června
 14. září
 7. prosince
2017
 7. března
 20. června
 14. září
 8. prosince
2016
 7. března
 22. června
 12. září
 8. prosince
2015
 7. března
 24. června
 10. září
 7. prosince
2014
 7. března
 19. června
 19. září
 6. prosince
2013
 8. března
 19. června
 25. září
 6. prosince
2012
 9. března
 15. června
 12. září
 8. prosince
2011
 4. března
 15. července
 21. září
 9. prosince
2010
 10. března
 22. června
 23. září
 10. prosince
2009
 10. března
 24. června
 22. září
 10. prosince
2008
 4. dubna
 25. června
 26. září
 10. prosince
2007
 14. března
 27. června
 12. září
 6. prosince
2006
 23. března
 21. června
 21. září
 7. prosince
2005
 21. března
 8. června
 21. září
 8. prosince
2004
 16. března
 22. června
 20. září
 9. prosince
2003
 20. března
 25. června
 26. září
 11. prosince
2002
 8. března
 23. května
 22. července
 11. prosince
2001
 16. února
 20. června
 11. prosince
2000
 31. března
 22. června
 12. prosince
1999
 18. února
 27. května
 22. července
 20. října
 13. prosince
1998
 19. ledna
 30. března
 14. května
 16. července
 6. října
 9. prosince
 Výroční zpráva
1997
 14. srpna
 Výroční zpráva
 
WebArchiv - archiv českého webu

Všem členům České Händelovy společnosti, z.s. (ČHäS)

Vážení přátelé,

Hlasovací list k volbě výboru České Händelovy společnosti na funkční období 2020–2025.

i tento členský cirkulář vzniká v době poznamenané koronavirovou pandemií. Nadále trvá kritický stav, kdy bylo nutné vyhlásit řadu hygienických opatření, která zásadním způsobem ovlivňují náš každodenní život. Rychle se šířící onemocnění covid-19 zabránilo realizaci oslavy 30. výročí založení ČHäS připravované na 28. březen t.r. v prostorách zámku v Hostivici. Nezanedbatelná rizika spojená s nákazou koronavirem přiměla výbor ČHäS, jemuž po pětiletém funkčním období končí letos mandát, k rozhodnutí uspořádat volby nového výboru ČHäS nikoliv prezenční, nýbrž korespondenční formou. Stanovy ČHäS takovou situaci neznají, takže se k ní nevyjadřují, což nám umožňuje postupovat způsobem ve stanovách nespecifikovaným. – Princip korespondenčního hlasování spočívá v tom, že se členové ČHäS v dané záležitosti vyjádří nikoliv zvednutím ruky při členském shromáždění, ale zapsáním své volby na hlasovací list, jenž byl k danému účelu vytvořen. Členové mající přístup k elektronické poště obdrží hlasovací list jako přílohu k e-mailu, členové nemající k elektronické poště přístup obdrží hlasovací list vytištěný na papíře klasickou poštovní cestou. Obě skupiny tento list vyplní a do data na něm uvedeného jej zašlou zpět na adresu ČHäS. Jedná se tedy o jednoduchý postup zaručující spolehlivě jednoznačnost a prokazatelnost volby. I při tomto způsobu hlasování bude uplatněn princip tzv. quora (quorum) obsažený v bodě č. 6 stanov ČHäS: to znamená, že hlasování bude platné, zúčastní-li se jej nejméně deset členů. Prosím všechny členy, aby se korespondenčního hlasování, trvajícího jen pár minut, zúčastnili a odevzdali tak novému výboru silný mandát. Za pochopení přijatého opatření i za projevenou morální podporu předem děkuji.
Volby nového výboru ČHäS proběhnou samostatně bez jakékoliv návaznosti na tento členský cirkulář. U obou volitelských skupin (“elektronické” a “papírové”) bude k dispozici jednoduchý návod, jak při vyplňování hlasovacího listu postupovat a jak s vyplněným hlasovacím listem naložit. Elektronický list byl vyhotoven tak, aby se do něho dalo na počítači snadno vpisovat. Pokud by někdo z našich členů měl ke korespondenčnímu hlasování postřehy nebo připomínky zásadní povahy, může se důvěrou obrátit na výbor ČHäS.

Händelovská monografie Pavla Polky “Triumf času a pravdy”, vydaná v roce 1991. Přední strana obálky.

Od vydání mé händelovské monografie Triumf času a pravdy uplyne v příštím roce již třicet let. Od doby, kdy jsem na knize pracoval, prošly snad všechny vědní obory dosud nevídaným rozvojem, jenž se stal příčinou rychlého zastarávání dosavadních vědomostí a poznatků. Na rozdíl od oborů s technickým zaměřením zasáhl onen převratný proces především oblast humanitní. Jmenovitě v historickém bádání bylo nutné mnohé z toho, co bylo považováno za jasně dané a tudíž spolehlivé, zásadně změnit či alespoň upřesnit. Tento bezprecedentní vývojový posun – neřkuli obrovský skok – umožnily nové informační technologie: na prvním místě Internet. Díky němu zaplnily počítačový prostor spolu s dílčími údaji nespočetné dokumenty včetně historických písemností a snímků materiálních položek, které předtím zůstávaly fakticky skryty před okolním světem. Výše popsané okolnosti se více či méně dotkly také monografie “Triumf času a pravdy”, což mě přimělo, abych se začal zabývat její revizí a následně druhým vydáním.
Elektronické zpřístupnění potřebných informací znamená i zde řadu nezbytných korektur většího či menšího rozsahu. Bude třeba zohlednit majetkové a vzhledové změny, například uložení mimořádně cenné Händelovské sbírky Geralda Cokea (Gerald Coke Handel Collection) v Muzeu nalezince (Foundling Museum) v Londýně roku 2008 (celkem 16 ilustrací); restituce uměleckých sbírek a archivu roudnické větvi rodu Lobkowiczů (obě Canalettovy veduty Londýna); obnova Händelova londýnského domu a zřízení tamtéž Muzea Händelova domu – Handel House Museum; zakoupení Nazariho portrétu pěvkyně Faustiny Bordoniové pro zmíněné muzeum; oprava hudebního (Apollónova) pavilónu v parku u zámku Šénvaldu nedaleko Náměště nad Oslavou.
Do stávajícího textu “Triumfu času a pravdy” nalezne cestu pět přínosných händelovských objevů v České republice zveřejněných r. 2001 (dva objevy), 2006, 2007 a 2011. Odstraněny budou drobné nepřesnosti vzniklé nedopatřením na straně autora monografie. Podstatně se rozroste bibliografie o publikace tuzemské i zahraniční, vesměs obsažené ve sbírkách ČHäS. Odstraněny budou bohatě zastoupené chybné informace převzaté z odborné literatury, nejednou od slovutných autorů.
První vydání händelovské monografie bylo vytištěno nepříliš kvalitně na starých strojích. Proto budou všechny ilustrace nově oskenovány. Obrazová příloha dozná rozšíření přibližně o 10 ilustrací tak, aby poskytla základní představu o tom, jaké důležité händelovské aktivity následovaly v České republice po roce 1991, zejména v hudebně-interpretační praxi a na poli výtvarných aktivit sochařských a grafických.
Z ekonomických důvodů nebude druhé vydání “Triumfu času a pravdy” vytištěno v klasickém několikatisícovém nákladu – místo toho bude k dispozici v elektronické podobě na Internetu. Zájemci si však tisk knihy budou moci objednat za výrobní cenu.

Jan Josephszoon van Goyen (1596–1656): Krajina s krčmou. Olejomalba na dubovém dřevě z doby kolem roku 1628. 35,7 × 54,7 cm. Städelovo muzeum, Frankfurt nad Mohanem, Německo. Inv.č.: 1384.
Podobně mohla vypadat Goyenova “malá krajina” v obrazové sbírce Georga Friedricha Händela…

Mezi četnými autory v obrazové sbírce Georga Friedricha Händela (viz členské cirkuláře ze dne 14. března 2007 a 8. března 2013) zaujímá důležité místo přední holandský krajinář Jan Josephszoon van Goyen (1596, Leiden – 1656, Haag), zastoupený jednou “malou krajinou” (“a small Landscape”). Tuto informaci se dozvídáme z unikátně dochovaného prodejního katalogu skladatelovy sbírky vydražené dne 28. února 1760 Mr. Langfordem v jeho domě na Great Piazza v londýnském Covent Gardenu. Van Goyenovo dílo svého času zaujalo kubistického malíře, grafika a sochaře Emila Františka Josefa Fillu (1882, Chropyně – 1953, Praha), a to do té míry, že mu věnoval celou knihu, vydanou v Praze v roce 1959 pod názvem “Jan van Goyen. Úvahy o krajinářství”. Kniha nepřináší pouze subjektivně laděné Fillovy názory na van Goyenovu tvorbu, nýbrž také obecněji koncipované umělecko-estetické úvahy, jak vyplývá z názvů samotných kapitol, např.: “Nynější zásady a kriteria soudu”, “O výtvarné věcnosti”, “Předpoklady materiální a biologické holandského krajinářství 17. století”, “Uchopení všednosti”, “Kategorie formy poznání”, “O času a prostoru”, “Tvořivost paměti”, “Pocit nicoty”, “Tvůrčí poznání”. Na začátku kapitoly “Pocit nicoty” (str. 90) Filla píše: „Pocit času u člověka jest eidetický [týkající se názorného optického představování majícího ráz počitku], aspoň tak může tvrdit výtvarník. Pocit vzdálenosti – distance – je pocitem biologicky pochopeného prožívání. Pocit z krajin van Goyenových není však prožívání distančnosti – třeba i s pocitem nekonečnosti distance mého postavení, s pocitem nekonečnosti uplývání do dáli. Krajiny van Goyenovy nejsou ztělesňováním dálky, nekonečnosti, nýbrž jsou zpřítomněním pocitu věčnosti: negace nekonečnosti. Biologický pocit času je zde zrušen a zabsolutněn vědomím pocitu nezvratitelnosti uplývání prostoru, jako by pocit abstraktního času se stal skutkem. Tento pocit je vyjádřen nepřenosně, nikterak podobenstvím, symbolem, nýbrž eideticky. Van Goyenův talent uchopení a ztělesnění absolutnosti je oním talentem, který se projevuje v prostorovém nazírání a vytváření…“ – Ve sbírce holandského malířství v pražské Národní galerii je Jan Josephszoon van Goyen přítomen prostřednictvím šesti obrazů-originálů. Viz Anja K. Ševčík (ed.), Stefan Bartilla, Hana Seifertová: “National Gallery in Prague. Dutch Paintings of the 17th and 18th Centuries. Illustrated Summary Catalogue”. National Gallery in Prague, Prague 2012. Str. 162–168. – Ve sbírce flámského a holandského malířství v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou je van Goyen reprezentován jedním obrazem. Viz Stefan Bartilla: “Flámské a holandské malířství od 16. do raného 18. století. Průvodce sbírkou Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou”. Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou 2009. Str. 106, 107. (Do obou knih lze, po předchozí domluvě, nahlédnout v sídle ČHäS.)

Říjen. Jedna z dvanácti alegorických soch měsíců zdobících balustrádu vyhlídkové terasy na Mlýnské kolonádě v Karlových Varech. Pískovec, 1881. Autorem všech soch je Otto Mentzel (1838–1901).

 

Podvod (Šalba). Socha Bernarda Otta Seelinga (1850–1895) u hospitálu v Kuksu uzavírající na západě soubor soch neřestí od Matyáše Bernarda Brauna (1684–1738). Pískovec, 1883.

Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791). Busta od Tomáše Seidana (1830–1890) u vily Betramky v Praze. Pískovec, 1876.

 

Ludvík Šimek (Schimeck; 1837–1886): pomník Josefa Jungmanna (1773–1847) na Jungmannově náměstí v Praze. Bronz, 1878.

V jubilejní publikaci ČHäS 1990–2020 jsme se pro nedostatek místa nemohli blíže zaměřit na jednotlivé autory soch hudebních skladatelů oživujících balustrádu hlavní římsy Rudolfina. Učiňme tak dodatečně zde a vyhledejme více či méně známá díla čtyř sochařů, kteří v době práce na sochách hudebníků pro Rudolfinum působili v Praze. V abecedním pořadí se jedná o tyto umělce: Otto Mentzel (Menzel; Drážďany, 6. 8. 1838 – Praha, 27. 2. 1901; na Rudolfinu od něho socha Josquina des Prez); Bernard Otto Seeling (Praha, 12. 3. 1850 – Praha, 20. 4. 1895; na Rudolfinu od něho Luigi Cherubini); Tomáš Seidan (Praha, 6. 9. 1830 – Praha, 4. 12. 1890; na Rudolfinu od něho Carl Maria von Weber); Ludvík Šimek (Schimeck; Praha, 19. 1. 1837 – Praha, 25. 1. 1886; na Rudolfinu od něho Giovanni Pierluigi da Palestrina). – Mentzel: vytvořil dvanáct alegorických soch měsíců zdobících balustrádu vyhlídkové terasy na Mlýnské kolonádě v Karlových Varech (1881). – Seeling: socha sv. Jiří v rotundě na hoře Řípu; socha Šalby v Kuksu u Dvora Králové nad Labem, ukončující na západní straně defilé Braunových Neřestí; sochy na venkovním schodišti před kostelem sv. Jana Nepomuckého na Skalce v Praze; socha Madony na vlastním hrobě na Vyšehradském hřbitově v Praze. – Seidan: reliéfní plaketa na náhrobku Boženy Němcové na Vyšehradském hřbitově v Praze (spolu se svým žákem Josefem Václavem Myslbekem); pomník Josefa Dobrovského v Praze na Malé Straně; sochy Víry a Naděje na Arcibiskupském paláci v Praze; busta Wolfganga Amadea Mozarta u vily Bertramky v Praze (1876); busta krále Jiřího z Poděbrad na Staroměstské radnici v Praze (1873). – Šimek: modely k majolikovým reliéfům nad hlavním vchodem (sv. Václav), nad levým postranním portikem (sv. Anežka) a nad pravým postranním portikem (bl. Hroznata) baziliky sv. Václava v Praze na Smíchově; tamtéž skica ke dvěma klečícím andělům z kararského mramoru na oltáři sv. Kříže; socha sv. Václava na nároží Nového proboštství na Pražském hradě; socha Bruncvíka na pilíři Karlova mostu v Praze (1884); pomník Josefa Jungmanna na Jungmannově náměstí v Praze (1878).
Velká část členů doposud neuhradila členský příspěvek ČHäS za rok 2020! Úhradu příspěvku lze pohodlně provést přes internetové bankovnictví. Z důvodu identifikace platby je nutné příslušné údaje předem nahlásit předsedovi ČHäS (telefon: 266712203, 737189747; e-mail: “info@haendel.cz”). Číslo bankovního účtu ČHäS, vedeného u Československé obchodní banky: 479049323/0300.
V Praze dne 22. září 2020. Pavel Polka, předseda ČHäS, v.r.