Hlasovací list k volbě výboru České Händelovy společnosti na funkční období 2020–2025.

i tento členský cirkulář vzniká v době poznamenané koronavirovou pandemií. Nadále trvá kritický stav, kdy bylo nutné vyhlásit řadu hygienických opatření, která zásadním způsobem ovlivňují náš každodenní život. Rychle se šířící onemocnění covid-19 zabránilo realizaci oslavy 30. výročí založení ČHäS připravované na 28. březen t.r. v prostorách zámku v Hostivici. Nezanedbatelná rizika spojená s nákazou koronavirem přiměla výbor ČHäS, jemuž po pětiletém funkčním období končí letos mandát, k rozhodnutí uspořádat volby nového výboru ČHäS nikoliv prezenční, nýbrž korespondenční formou. Stanovy ČHäS takovou situaci neznají, takže se k ní nevyjadřují, což nám umožňuje postupovat způsobem ve stanovách nespecifikovaným. – Princip korespondenčního hlasování spočívá v tom, že se členové ČHäS v dané záležitosti vyjádří nikoliv zvednutím ruky při členském shromáždění, ale zapsáním své volby na hlasovací list, jenž byl k danému účelu vytvořen. Členové mající přístup k elektronické poště obdrží hlasovací list jako přílohu k e-mailu, členové nemající k elektronické poště přístup obdrží hlasovací list vytištěný na papíře klasickou poštovní cestou. Obě skupiny tento list vyplní a do data na něm uvedeného jej zašlou zpět na adresu ČHäS. Jedná se tedy o jednoduchý postup zaručující spolehlivě jednoznačnost a prokazatelnost volby. I při tomto způsobu hlasování bude uplatněn princip tzv. quora (quorum) obsažený v bodě č. 6 stanov ČHäS: to znamená, že hlasování bude platné, zúčastní-li se jej nejméně deset členů. Prosím všechny členy, aby se korespondenčního hlasování, trvajícího jen pár minut, zúčastnili a odevzdali tak novému výboru silný mandát. Za pochopení přijatého opatření i za projevenou morální podporu předem děkuji.
Volby nového výboru ČHäS proběhnou samostatně bez jakékoliv návaznosti na tento členský cirkulář. U obou volitelských skupin (“elektronické” a “papírové”) bude k dispozici jednoduchý návod, jak při vyplňování hlasovacího listu postupovat a jak s vyplněným hlasovacím listem naložit. Elektronický list byl vyhotoven tak, aby se do něho dalo na počítači snadno vpisovat. Pokud by někdo z našich členů měl ke korespondenčnímu hlasování postřehy nebo připomínky zásadní povahy, může se důvěrou obrátit na výbor ČHäS.

	Händelovská monografie Pavla Polky “Triumf času a pravdy”, vydaná v roce 1991. Přední strana obálky.

Od vydání mé händelovské monografie Triumf času a pravdy uplyne v příštím roce již třicet let. Od doby, kdy jsem na knize pracoval, prošly snad všechny vědní obory dosud nevídaným rozvojem, jenž se stal příčinou rychlého zastarávání dosavadních vědomostí a poznatků. Na rozdíl od oborů s technickým zaměřením zasáhl onen převratný proces především oblast humanitní. Jmenovitě v historickém bádání bylo nutné mnohé z toho, co bylo považováno za jasně dané a tudíž spolehlivé, zásadně změnit či alespoň upřesnit. Tento bezprecedentní vývojový posun – neřkuli obrovský skok – umožnily nové informační technologie: na prvním místě Internet. Díky němu zaplnily počítačový prostor spolu s dílčími údaji nespočetné dokumenty včetně historických písemností a snímků materiálních položek, které předtím zůstávaly fakticky skryty před okolním světem. Výše popsané okolnosti se více či méně dotkly také monografie “Triumf času a pravdy”, což mě přimělo, abych se začal zabývat její revizí a následně druhým vydáním.
Elektronické zpřístupnění potřebných informací znamená i zde řadu nezbytných korektur většího či menšího rozsahu. Bude třeba zohlednit majetkové a vzhledové změny, například uložení mimořádně cenné Händelovské sbírky Geralda Cokea (Gerald Coke Handel Collection) v Muzeu nalezince (Foundling Museum) v Londýně roku 2008 (celkem 16 ilustrací); restituce uměleckých sbírek a archivu roudnické větvi rodu Lobkowiczů (obě Canalettovy veduty Londýna); obnova Händelova londýnského domu a zřízení tamtéž Muzea Händelova domu – Handel House Museum; zakoupení Nazariho portrétu pěvkyně Faustiny Bordoniové pro zmíněné muzeum; oprava hudebního (Apollónova) pavilónu v parku u zámku Šénvaldu nedaleko Náměště nad Oslavou.
Do stávajícího textu “Triumfu času a pravdy” nalezne cestu pět přínosných händelovských objevů v České republice zveřejněných r. 2001 (dva objevy), 2006, 2007 a 2011. Odstraněny budou drobné nepřesnosti vzniklé nedopatřením na straně autora monografie. Podstatně se rozroste bibliografie o publikace tuzemské i zahraniční, vesměs obsažené ve sbírkách ČHäS. Odstraněny budou bohatě zastoupené chybné informace převzaté z odborné literatury, nejednou od slovutných autorů.
První vydání händelovské monografie bylo vytištěno nepříliš kvalitně na starých strojích. Proto budou všechny ilustrace nově oskenovány. Obrazová příloha dozná rozšíření přibližně o 10 ilustrací tak, aby poskytla základní představu o tom, jaké důležité händelovské aktivity následovaly v České republice po roce 1991, zejména v hudebně-interpretační praxi a na poli výtvarných aktivit sochařských a grafických.
Z ekonomických důvodů nebude druhé vydání “Triumfu času a pravdy” vytištěno v klasickém několikatisícovém nákladu – místo toho bude k dispozici v elektronické podobě na Internetu. Zájemci si však tisk knihy budou moci objednat za výrobní cenu.

Jan Josephszoon van Goyen (1596–1656): Krajina s krčmou. Olejomalba na dubovém dřevě z doby kolem roku 1628. 35,7 × 54,7 cm. Städelovo muzeum, Frankfurt nad Mohanem, Německo. Inv.č.: 1384. Podobně mohla vypadat Goyenova “malá krajina” v obrazové sbírce Georga Friedricha Händela…

Mezi četnými autory v obrazové sbírce Georga Friedricha Händela (viz členské cirkuláře ze dne 14. března 2007 a 8. března 2013) zaujímá důležité místo přední holandský krajinář Jan Josephszoon van Goyen (1596, Leiden – 1656, Haag), zastoupený jednou “malou krajinou” (“a small Landscape”). Tuto informaci se dozvídáme z unikátně dochovaného prodejního katalogu skladatelovy sbírky vydražené dne 28. února 1760 Mr. Langfordem v jeho domě na Great Piazza v londýnském Covent Gardenu. Van Goyenovo dílo svého času zaujalo kubistického malíře, grafika a sochaře Emila Františka Josefa Fillu (1882, Chropyně – 1953, Praha), a to do té míry, že mu věnoval celou knihu, vydanou v Praze v roce 1959 pod názvem “Jan van Goyen. Úvahy o krajinářství”. Kniha nepřináší pouze subjektivně laděné Fillovy názory na van Goyenovu tvorbu, nýbrž také obecněji koncipované umělecko-estetické úvahy, jak vyplývá z názvů samotných kapitol, např.: “Nynější zásady a kriteria soudu”, “O výtvarné věcnosti”, “Předpoklady materiální a biologické holandského krajinářství 17. století”, “Uchopení všednosti”, “Kategorie formy poznání”, “O času a prostoru”, “Tvořivost paměti”, “Pocit nicoty”, “Tvůrčí poznání”. Na začátku kapitoly “Pocit nicoty” (str. 90) Filla píše: „Pocit času u člověka jest eidetický [týkající se názorného optického představování majícího ráz počitku], aspoň tak může tvrdit výtvarník. Pocit vzdálenosti – distance – je pocitem biologicky pochopeného prožívání. Pocit z krajin van Goyenových není však prožívání distančnosti – třeba i s pocitem nekonečnosti distance mého postavení, s pocitem nekonečnosti uplývání do dáli. Krajiny van Goyenovy nejsou ztělesňováním dálky, nekonečnosti, nýbrž jsou zpřítomněním pocitu věčnosti: negace nekonečnosti. Biologický pocit času je zde zrušen a zabsolutněn vědomím pocitu nezvratitelnosti uplývání prostoru, jako by pocit abstraktního času se stal skutkem. Tento pocit je vyjádřen nepřenosně, nikterak podobenstvím, symbolem, nýbrž eideticky. Van Goyenův talent uchopení a ztělesnění absolutnosti je oním talentem, který se projevuje v prostorovém nazírání a vytváření…“ – Ve sbírce holandského malířství v pražské Národní galerii je Jan Josephszoon van Goyen přítomen prostřednictvím šesti obrazů-originálů. Viz Anja K. Ševčík (ed.), Stefan Bartilla, Hana Seifertová: “National Gallery in Prague. Dutch Paintings of the 17th and 18th Centuries. Illustrated Summary Catalogue”. National Gallery in Prague, Prague 2012. Str. 162–168. – Ve sbírce flámského a holandského malířství v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou je van Goyen reprezentován jedním obrazem. Viz Stefan Bartilla: “Flámské a holandské malířství od 16. do raného 18. století. Průvodce sbírkou Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou”. Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou 2009. Str. 106, 107. (Do obou knih lze, po předchozí domluvě, nahlédnout v sídle ČHäS.)

V jubilejní publikaci ČHäS 1990–2020 jsme se pro nedostatek místa nemohli blíže zaměřit na jednotlivé autory soch hudebních skladatelů oživujících balustrádu hlavní římsy Rudolfina. Učiňme tak dodatečně zde a vyhledejme více či méně známá díla čtyř sochařů, kteří v době práce na sochách hudebníků pro Rudolfinum působili v Praze. V abecedním pořadí se jedná o tyto umělce: Otto Mentzel (Menzel; Drážďany, 6. 8. 1838 – Praha, 27. 2. 1901; na Rudolfinu od něho socha Josquina des Prez); Bernard Otto Seeling (Praha, 12. 3. 1850 – Praha, 20. 4. 1895; na Rudolfinu od něho Luigi Cherubini); Tomáš Seidan (Praha, 6. 9. 1830 – Praha, 4. 12. 1890; na Rudolfinu od něho Carl Maria von Weber); Ludvík Šimek (Schimeck; Praha, 19. 1. 1837 – Praha, 25. 1. 1886; na Rudolfinu od něho Giovanni Pierluigi da Palestrina). – Mentzel: vytvořil dvanáct alegorických soch měsíců zdobících balustrádu vyhlídkové terasy na Mlýnské kolonádě v Karlových Varech (1881). – Seeling: socha sv. Jiří v rotundě na hoře Řípu; socha Šalby v Kuksu u Dvora Králové nad Labem, ukončující na západní straně defilé Braunových Neřestí; sochy na venkovním schodišti před kostelem sv. Jana Nepomuckého na Skalce v Praze; socha Madony na vlastním hrobě na Vyšehradském hřbitově v Praze. – Seidan: reliéfní plaketa na náhrobku Boženy Němcové na Vyšehradském hřbitově v Praze (spolu se svým žákem Josefem Václavem Myslbekem); pomník Josefa Dobrovského v Praze na Malé Straně; sochy Víry a Naděje na Arcibiskupském paláci v Praze; busta Wolfganga Amadea Mozarta u vily Bertramky v Praze (1876); busta krále Jiřího z Poděbrad na Staroměstské radnici v Praze (1873). – Šimek: modely k majolikovým reliéfům nad hlavním vchodem (sv. Václav), nad levým postranním portikem (sv. Anežka) a nad pravým postranním portikem (bl. Hroznata) baziliky sv. Václava v Praze na Smíchově; tamtéž skica ke dvěma klečícím andělům z kararského mramoru na oltáři sv. Kříže; socha sv. Václava na nároží Nového proboštství na Pražském hradě; socha Bruncvíka na pilíři Karlova mostu v Praze (1884); pomník Josefa Jungmanna na Jungmannově náměstí v Praze (1878).

Velká část členů doposud neuhradila členský příspěvek ČHäS za rok 2020! Úhradu příspěvku lze pohodlně provést přes internetové bankovnictví. Z důvodu identifikace platby je nutné příslušné údaje předem nahlásit předsedovi ČHäS (telefon: 266712203, 737189747; e-mail: “info@haendel.cz”). Číslo bankovního účtu ČHäS, vedeného u Československé obchodní banky: 479049323/0300.

V Praze dne 22. září 2020. Pavel Polka, předseda ČHäS, v.r.