Česká Händelova společnost / The Czech Handel Society
Sochař Petr Novák z Jaroměře
Podstatou módního výtvarného trendu, který se už po léta těší
soustředěnému zájmu umělecké kritiky, je důsledná snaha po
originalitě. Mnozí umělci se proto úporně pokoušejí na vlastní pěst
trhnout těžkým kolem dějin umění, a to takovými výtvory, které se
pokud možno nepodobají ničemu, co už někdy bylo vytvořeno. Protože
je to úkol nadmíru obtížný a vynaložené úsilí takových tvůrců vesměs
přichází nazmar (kolo se pohybuje dál svým pomalým tempem), většina
z nich se obrací se svojí ctižádostí alespoň k průměrnému publiku,
které se snaží něčím šokovat.
Petr Novák se o nic podobného nepokouší. Jako znalec historie
umění si totiž uvědomuje, že její vývoj spočívá naopak v evoluční
kontinuitě, v plynulé návaznosti současného na minulé. Dobře ví,
že snad každý velký sochař v historii navazoval na podněty
starších vzorů, aniž by tím jeho dílo utrpělo na originalitě. Proto
se ani on tradice nezříká, naopak se dá říci, že právě ona je jeho
hlavním inspiračním pramenem.
Petr Novák se narodil a dodnes žije v Jaroměři, v kraji, kde
působili tak věhlasní umělci jako Matyáš Bernard Braun (1684-1738),
Josef Šíma (1891-1971), Otakar Španiel (1881-1955) či Josef Wagner
(1901-1957). Z Novákových vzorů nejobdivovanějších nelze ovšem
vynechat Jana Štursu (1880-1925), kterého i přes odstup několika
generací ctí takřka jako svého přímého učitele. Mimo českou gotiku
a baroko je druhým důležitým pólem jeho sochařské inspirace umění
jihoevropského Středomoří, od umění starých Řeků a Římanů až
po velké italské sochaře renesanční a barokní.
Petr Novák s modelem
pomníku Jana Černčického z Kácova (+ 1529?).
Bronzový odlitek pomníku stojí od roku 2001 na náměstí v Novém
Městě nad Metují.
Umělecká tradice není však pro Petra Nováka inspiračním pramenem
jediným. V jeho práci jsou jasně zřetelné i jiné zdroje, byť
rovněž tradiční, protože od počátku provázejí celý historický
vývoj sochařství. Je to především důvěrný vztah k přírodě a ke
klasickým sochařským materiálům, zejména ke dřevu a ke kameni.
S kamenem si rozumí nejlépe, dovede mu naslouchat a svoji
původní představu v průběhu práce vždy podle tohoto vnitřního
dialogu koriguje. Proto se také stále častěji přiklání k metodě
"taille directe", tedy k přímému tesání do materiálu bez přesného
hlavního modelu, ale pouze podle orientační plastické skici a
studií. Právě díky této bezprostřední intuici, kterou ovšem
umožňuje jen výtvarně řemeslná virtuozita, se sochař postupně
oprošťuje od vžitých praktik akademického školení, které jej
někdy zaváděly do polohy mnohomluvné, ale málo životné popisnosti.
S potěšením lze pozorovat, že Novákův realismus stále více získává
na vnitřní výrazové jadrnosti, ať už v poloze štursovsky lyrické
("Amfora"), zemitě monumentální ("Česká madona") či dokonce
bourdellovsky dynamické ("Bouře").
Petr Novák se narodil 4. května 1957 v Jaroměři. Studoval
na střední průmyslové škole kamenické v Hořicích v Podkrkonoší
a na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora
Stanislava Hanzíka. Zúčastnil se mj. mramorářských sympozií
v Králíkách v Čechách (1991) a v Adnetu u Solnohradu
v Rakousku (1992). V roce 1996 zvítězil v soutěži na sochu
klusajícího koně v životní velikosti, která je umístěna
v soukromé zahradě v Praze. Od té doby se koně stali jeho
nejoblíbenější inspirací.