| Byl čas, kdy prodávají u nás fialky. Ulice byly ještě schoulené po dlouhé zimě a dívky úkosem se dívaly do skel výkladů. |
| Viděly však jen sebe a oblost té své nedočkavé krásy spěchající jen o malý kousek před nimi, aby musily jít stále za ní jako psovod, který vede na řemeni silné psy. |
| Bylo těžké myslit na něco jiného. A poněvadž jsem už stár a jez chlácholivě předl vábivou prchavost chvíle, utekl jsem do kouřové zahrady, kde všechny květy jsou šedé a jejich žhavé knůtky čadí, kde křovím se můžeme prodírat a listí nezašelestí a ticho tak dlouho se třpytí, až nastane večer. Pak zhasne. Přepadla mě však zoufalost a otevřel jsem okno. |
| Nevím, jak to dělal G. F. Händel ve své sonátě F dur pro zobcovou flétnu a cembalo. Jeho flétna mluví lidskou řečí. Sice nesmlouvavě, ale tak láskyplně, že jí bylo dobře rozumět. |
| Já chtěl bych však říkati slova, aby zněla jedinou kantilénou jako zobcová flétna. Někdy se mi zasteskne po hudbě, už to však neumím. |
| A přece celý život jsem se pokoušel obléci lásku do průsvitných tónů, aby nic nebylo zakryté. A teď už mlčím. |
| Převzato ze sbírky veršů Jaroslava Seiferta (1901-1986) "Halleyova kometa". Jako svou 3604. publikaci vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze v roce 1969. Druhé, rozšířené vydání. Str. 116-118. Zmíněnou Händelovou skladbou je zřejmě Sonáta č. 11 F dur pro zobcovou flétnu a basso continuo, op. 1; HWV 369. |