Dnes ráno mi bylo prostřednictvím správce skladu nprap. Patsche sděleno, že z osobního rozkazu ZVT musím okamžitě odstranit ze stěn kanceláře své obrazy, které jsem v době osobního volna v této místnosti vytvořil. Pplk. Hlavatý doslovně prohlásil, jak je to možné, že si tam maluji a že tam mám úplnou kulturní místnost. Nejprve jsem nechtěl věřit svému sluchu.
Doposud byla tato má činnost hodnocena velmi kladně - a to funkcionáři štábu našeho útvaru i VVVO. Vůbec nechápu, jak takový vysoký funkcionář může něco tak nesmyslného prohlásit! Podle něho jsou tedy na útvaru zakázány obrazy. Rozebere-li se toto nejapné rozhodnutí do všech důsledků, nutně dojdeme k závěru, že se jedná o záležitost vyloženě politického charakteru, která spadá do oblasti působnosti politické skupiny útvaru.
Tomuto funkcionáři očividně vadí, že voják v době osobního volna vyvíjí kulturní činnost, zaměřenou k těm nejušlechtilejším cílům. Je to rozhodně v rozporu s linií strany, protože strana vynakládá obrovské úsilí k formování a výchově všestranně rozvinutého, harmonicky se vyvíjejícího člověka. Nehledě k tomu, že nikdo nemá nejmenšího práva někomu zabraňovat v jeho osobních zálibách, které provozuje v době osobního volna, pokud tyto záliby jsou v plném souladu se základní duchovní orientací socialistické společnosti. V takovém případě se totiž jedná o zjevnou sabotáž tohoto vysoce humánního úsilí. A funkcionář, který ovlivňuje, ať již přímo nebo nepřímo, velké množství mladých lidí, by si měl především toto uvědomit.
Jak známo, velkým problémem ČSLA je správné využívání volného času, správná hodnotová orientace příslušníků. Tato otázka je palčivá především u našeho útvaru, kde existuje kritický nedostatek kulturních akcí, omezujících se zpravidla na promítnutí jednoho filmu za týden. Jinými slovy to znamená, že pplk. Hlavatý raději uvítá, když vojáci lelkují na rotách, vyřezávají kýčovité lampičky, sledují rakouskou televizi nebo se opíjejí na vycházkách a tak zapříčiňují mimořádné události, kterými náš útvar jen oplývá. Co pak takovým vojákům zbývá?! Je tu úmyslně bráněno ušlechtilému úsilí a obrazy jsou posměšně strhávány. Je to barbarství prvního stupně. Historie ostatně by nám mohla podat dosti názornou představu o tom, jaké nesmírné škody takoví lidé napáchali celé civilizaci, ať již připomenu barbary ve starověkém Římě, španělské a portugalské dobyvatele v jižní Americe, jezuity v době temna, španělskou inkvizici, Hitlerovy fašisty nebo konečně tzv. kulturní revoluci v Číně.
Žijeme ve vyspělé socialistické společnosti s bohatým kulturním životem, jak bylo zdůrazněno na obou posledních sjezdech strany. Kulturní úroveň v naší vlasti je terčem závisti mnoha vyspělých kapitalistických i socialistických států. Strana si již od svého vzniku byla vždy plně vědoma toho, jak lze prostřednictvím vhodně volených kulturních forem vytvářet a usměrňovat světový názor občanů. O to více překvapuje podstata zpátečnického rozhodnutí ZVT. Já nemám pro něho slov.
Abych byl upřímný - za čtrnáct dní odcházím do zálohy, a tak by mi to mohlo být jedno. To by ovšem bylo maloměšťáctví! Nejedná se totiž o to, zda ty obrazy budou v kanceláři viset nebo nebudou, jedná se o samotný princip, pro který tuto záležitost nemohu umlčet a ani o ní mlčet nebudu. Vždyť svým způsobem to je výstražný příklad, který v sobě zahrnuje samu podstatu existence lidské osobnosti, jak ji chápali zakladatelé dialektického materialismu. V. I. Lenin správně poukazoval na četná úskalí v kulturní revoluci, která se nutně vynořují vzhledem k těžce se prosazujícím změnám v myšlení lidí, to znamená v překonávání neblahého dědictví předchozích společensko-ekonomických formací. Kdo dosud nepochopil, musí být poučen. Od toho jsou i u našeho útvaru soudruzi, členové politické skupiny, kteří takového člověka mohou poučit a správně jej orientovat. Vždyť něco takového přímo bije do očí!
Poněvadž se jedná o čin, který daleko přesahuje rámec útvaru, budu v naznačeném smyslu informovat Hlavní politickou správu ČSLA a redakci deníku Obrana lidu. Zároveň přiložím fotografické reprodukce zmíněných obrazů, aby soudruzi v Praze sami mohli posoudit, do jaké míry jsou protispolečensky zaměřeny, jaká je jejich ideologická závadnost.
Jedná se o tyto obrazy:
Jak vidět, figurují v tomto výčtu jména velkých osobností lidské kultury. Řadu obrazů, zvláště cyklus "Georg Friedrich Händel - skladatel a člověk", který jsem věnoval odkazu tohoto "génia lidskosti", jsem již odvezl domů, a tak, bohudík, unikly odsouzení pplk. Hlavatého.
Ještě jeden aspekt problému nemohu přehlédnout: prostory skladu jsem převzal do socialistické péče, a tak umístění obrazů je v plném souladu s celospolečenskou tendencí k vytváření lepšího a důstojného pracovního prostředí, tedy, jak správně pplk. Hlavatý poznamenal, s vytvořením "kulturní místnosti".
O tomto problému by se dalo ještě dále uvažovat, ale jen toto považuji za nutné Vám sdělit. Věřím, že tuto záležitost v rámci Vaší funkce vyřešíte podle marxisticko-leninských zásad, poněvadž, znovu zdůrazňuji, se jedná o dosti choulostivý problém. Mou zahořklost a oprávněné rozhořčení jistě pochopíte. Zároveň Vás žádám, abyste svou osobní inspekcí sám tuto problematiku posoudil.
Jakkoliv se to zdá nepravděpodobné, je předmětný dokument, napsaný u 6. pluku civilní obrany v Malackách (dnes na území Slovenské republiky), plně autentický; určen byl zástupci pro věci politické. Jedná se o záměrnou persifláž, v níž je hojně použit absurdní žargon tehdejší politické moci. Rozpoznán jako parodie tupé omezenosti některých vojenských činitelů, text dokumentu se u příslušníků jmenovaného pluku šířil s překvapivou rychlostí - v kopiích doslova koloval z ruky do ruky, dokonce i mezi vojáky z povolání….