Inventář, pořizovaný v rozmezí let 1752–1769, dokumentuje sbírku hudebnin na zámku v Brtnici u Jihlavy v době, kdy zdejší panství držel hudebně zapálený Thomas Vinciguerra hrabě z Collalta a San Salvatore (1710–1769). Nejspíše z jeho podnětu inventář sestavil a vlastnoručně napsal Silvestr Weltz (1712–1777), od roku 1759 Collaltův “Director musicae”. Vzácný rukopis se objevil v roce 1921 u jistého brtnického vetešníka. Od něho jej odkoupil proslulý architekt a návrhář, brtnický rodák Josef Hoffmann (1870–1956); rozpoznal jedinečnost dokumentu a předal jej do obecního archívu. Dnes je svazek uložen v oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně [signatura: G 84]. Systematicky byl prozkoumán a fundovaně zhodnocen dr. Theodorou Strakovou (nar. 1915) [† 2010], přední českou hudební badatelkou.
Na straně 17 [27 podle nové paginace tužkou] se v inventáři pod jménem “Hendl” nachází záznam skladby s názvem “Sinfonia à tre”. Dne 27. srpna 2001 se Pavlu Polkovi, předsedovi České Händelovy společnosti, podařilo skladbu identifikovat: dle jeho zjištění záznam ve skutečnosti označuje Triovou sonátu č. 5b g moll pro dvoje housle, bas a varhany, op. 2, HWV 390b, od Georga Friedricha Händela (Adagio – Allegro – Largo – Allegro).
Zmíněná skladba vznikla někdy kolem roku 1730. Představuje druhou verzi Händelovy Triové sonáty č. 5a g moll pro dvoje housle a basso continuo, op. 2, HWV 390a (z doby kolem r. 1718). Prvně byla vydána až Friedrichem Chrysanderem (1826–1901) v rámci jeho epochální souborné händelovské edice (svazek č. 48: Sonata VI). V Händelově době byla velmi rozšířena v opisech, čímž lze vysvětlit, jak se do Brtnice dostala. Jakožto varianta s obligátním varhanním basem, spatřivší světlo světa patrně bez přímé účasti autora, zasluhuje zvláštní pozornost – zajímavě dokládá tehdejší praxi, kdy skladatelské originály byly přizpůsobovány odlišným možnostem či požadavkům.