40 Změna výrazu počíná ve druhém jednání při hrozném výkřiku Jeftově, když vidí přicházet svoji dceru. Pak následuje řada bolestných árií Jefty, matky i snoubence Ifidy, poté kvartet, v němž se mísí vzlyky Ifidiných rodičů. Na tyto nářky odpovídá Ifis jasným hlasem, aby je potěšila, v recitativu, při němž se zdá, že se otvírá nebe. Následuje árie velmi prostá, plná zmužilého odříkání, za nímž se skrývá bolest i úzkost. Vzrušení se stupňuje. Jefta zpívá recitativní árii, při níž vzpomeneme na zpěvy Agamemnonovy v Ifigenii v Aulidě. Ke konci se recitativ trhá, zvolňuje, zmírá v bolu a hrůze. Některé části mohly být napsány Beethovenem. Konečně zazní sbor, uprostřed něhož choroba Händela přemohla.