| Leť, chtivý Čase, až se uštveš sám: Hodiny líně běžet necháváš krokem, jenž je jen olovnicí dán. Pukni už vším, čím se zde přežíráš a co je klam a mam, jen pouhé nic, jen škvarky smrtelné: jak málo ztrácíme – jak malý je tvůj zisk! Když jedinou věc tady nešetříš a nakonec sám sebe pohltíš – pak věčná Věčnost sama bude chtít každého na ústa zvlášť políbit; potopa Radosti nás zavalí a vše, co dobro v sobě odhalí i pravý zbožný cit, bude se s Pravdou, Mírem, Láskou skvít před Trůnem nejvyšším Toho, jenž shovívavě vládne vším: Až k němu lačná duše vyšplhá se, hrubosti časné zbaveni, hvězdami navždy oděni, nad Smrtí vezmem vrch i nad tebou, ó Čase! |
| Překlad: Zdeněk Hron (nar. 1944). |