2 Počet oratorií Haendlových různo bývá uváděn, dle toho, bráno-li při odhadu pojmu oratoria podkladem měřítko přísnější nebo volnější. "Nejvyšší číslice dosahuje seznam, vepsaný v Haendlově síni ve Křišťálovém paláci londýnském, číslici nejmenší činí souhrn děl, jež Haendel sám za oratoria označil. Přidržujeme-li se děl, jež Haendel osobně v oratoriových koncertech provedl, máme před sebou, čítajíc v to i pozdější spracování oratoria 'Il trionfo del tempo' a 'Příležitostného oratoria', 26 oratorií s textem biblickým. Jedině sbor a třídílnost děje rozlišuje díla tato, pokud formy se týče, od stylu školy italské. Výjimkou z této třídílnosti jest 'Esther'; plyneť bez většího přerušení 6 scénami, a nese název: Haman and Mordecai 'A masque'. Z označení tohoto lze za to míti, že Haendel mínil dílem tímto spíše položiti základní kámen k národnímu, o obvyklé ustálené živly se opírajícímu dramatu anglickému, než věnovati se vlastnímu oboru oratoriovému. … Vedle oratorií biblických stává ještě řada t. zv. světských oratorií Haendlových. Obor tento, oratoriu italskému cizí, pěstěn byl Haendlem tolikéž zkusmo a příležitostně, nežli zásadně a trvale. Zastupujeť jej pouze 6, založením a cenou různých děl ('Acis a Galatea', 'Semele', 'Héraklés', 'Slavnost Alexandrova', 'Malá óda Cecilská' oproti předchozí 'Slavnosti Alexandrově', již právem zváti sluší velkou Cecilskou ódou, a posléz 'Allegro'). Pro další vývoj oratoria však, zejména ve 2. pol. věku XIX., jest popud Haendlem daný bohatých, nepodcenitelných důsledkův" (Kretzschmar).