Dál nebe rozpni se, ty ustup, moře! Mé srdce neobsáhne vesmír celý, já vstoupím v síle, v pyšném smíchu smělý v žár Herakla, zkad božství vzplála zoře. |
Já prch', by nestihlo mne noci hoře, šel stezkou příkrou, kde plá Olymp skvělý, já vstoupil, bozi vlídně na mne zřeli, číš nesmrtelná krouží v nebes dvoře. |
A duše houslí, oboe a fletny se mísí ve sbor hluboký a četný, jenž pěje lásku čistou, souzvuk dávný. |
Co trouby jek fanfarou zvučnou jásá, pln ducha tvého, silný mistře slavný, kol spravedlnost bohů v pýše hlásá. |
Převzato z antologie "Moderní básníci francouzští". Vybral a přeložil Jaroslav Vrchlický (1853-1912). Vydal Josef Richard Vilímek (1835-1911) v Praze v roce 1893 nebo 1894 (v knize otištěná předmluva Jaroslava Vrchlického je opatřena časovým údajem "v září 1893"); str. 78. |